Českým Lyžařem století byl vyhlášen Jiří Raška
Čeští lyžaři slaví sto let trvání svého svazu, nejstaršího svého druhu na světě, a při té příležitosti vyhlašovali toho nejlepšího ze svých řad - Lyžaře století. Více ve sportovní rubrice Herbert Brynda.
"Dojatá jsem byla hlavně z děkovného potlesku tolika slavných lyžařů, byl to pro mě krásný pocit. I když samozřejmě úplně jiný než na sněhu a na stadionu. Během toho potlesku se mi promítlo vše, co se událo od olympijského závodu v Salt Lake City až do dnešního dne, a bylo toho strašně moc. Byla to taková dojemná chvíle, ale také je důležité, že jsou teď medaile tam, kde mají být. Mám z toho prostě radost."
Lyžařem století se ovšem nestala Neumannová, ale skokan na lyžích, držitel zlata a stříbra z her v Grenoblu v roce 1968, Jiří Raška. Dvaašedesátiletý vítěz pro Radio Praha nejdříve zavzpomínal na své začátky.
"Vzhledem k tomu, že jsem takové to válečné dítě a po válce byla chudoba, tak většina dětí a kluků se zabývala nějakými sporty, protože nic jiného nebylo. Navíc jsme pocházel z velmi chudé rodiny a neexistovaly žádné finanční možnosti, takže jsme se zabývali různými sporty. I když jsem dělal mnoho sportů, tak u mě zvítězilo lyžování. Začínal jsem s během, se sjezdem, ale pak vyhrál skok, protože jsme to měli tak nějak v rodině. Jako malý jsem sledoval svého strýce a staršího bratrance při závodech a nějak se mi to zalíbilo, připadalo mi to jako takový mužný sport. Zůstal jsem u něho a udělal jsem dobře, měl jsem štěstí."
"Aktivně jsem závodil dvacet let, z toho šestnáct let jsem byl v reprezentačním družstvu Československa. Zúčastnil jsem se dvou olympiád a tří mistrovství světa. Takže vzpomínky jsou krásné, a samozřejmě ty nejkrásnější vzpomínky mám na olympijské vítězství v Grenoblu v roce 1968."
Hlavní hrdina Pavlovy 'Pohádky o Raškovi' má dodnes mezi svými někdejšími největšími soupeři řadu přátel.
"Díky účasti na různých mezinárodních závodech jsem poznal mnoho kamarádů. Měl jsem také své velké konkurenty, rivaly. Zpočátku jsem vzhlížel k velikánům a potom, když jsem se dopracoval do světové špičky, tak mezi mé největší soupeře patřil Bjorn Wirkola z Norska, u kterého jsem byl letos v létě na oslavách jeho šedesátin. Jeho pozvání jsem velmi rád přijal, protože jsem se tam sešel s mnoha a mnoha závodníky, ať už starší generace, nebo s řadou svých vrstevníků, s nimiž jsem závodil. A byli i další. Byl to Kankonen, závodníci z bývalé NDR, z Německa; Rakousko tehdy ještě nemělo tak silnou skokanskou základnu jako nyní. Byli tam také Slovinci - nebo Jugoslávci -, kteří v tom měli také silnou tradici a samozřejmě také Seveřané."
Z tuzemska pak Jiří Raška jednoznačně nejvíce vzpomíná na svého trenéra Zdeňka Remzu:
A právě dobrá parta stála podle Rašky za úspěchem československých skokanů v 60. a 70. letech minulého století.
"Byla to tvrdá práce v přípravě, v tréninku; i když je to sport individuální, tak musí být dobrá parta a kolektiv, který musí spolupracovat a ne si nějak závidět nebo mít vůči sobě nějakou zášť. V kolektivu se vždy překážky řeší daleko lépe, než jednotlivě."
Dnešní stagnaci svých mladších následovníků ale Jiří Raška nevidí jen v nedostatečně stmelené partě, kořeny jsou podle něj hlubší.
"Podle mého názoru dnes mladí lidé nevěnují takovou pozornost přípravě a nejsou ochotni podstoupit tak tvrdou řeholi. Samozřejmě že je jiná doba, jsou jiné tréninkové možnosti a metody. Ale myslím, že jde v první řadě o zaujetí, o žití tím sportem. V dnešní době, kdy má mládež mnoho jiných lákadel, se mladí nedokáží na sport koncentrovat jako my dříve,"
říká pro Radio Praha český 'Lyžař století', Jiří Raška.
