Po Liberci přebralo lyžařskou štafetu norské Oslo

Kateřina Neumannová, foto: ČTK

Naši reprezentanti zaznamenali na libereckém MS ústup ze slávy. O jedinou medaili se postaral Lukáš Bauer, který vybojoval stříbro na oblíbené klasické patnáctce. Poslední česká lyžařská světová šampionka Kateřina Neumannová hodnotí z pozice prezidentky OV letošní MS pozitivně.

Kateřina Neumannová, foto: ČTK
Je začátek března, jste ráda, že už skoro začíná jaro a liberecký šampionát patří minulosti nebo máte v sobě pocit vnitřní prázdnoty?

"Je to zvláštní pocit. To, na čem jsem se svými lidmi více než rok a půl pracovala, tak v tuto chvíli končí. Ještě máme pro následující týdny hodně práce, ale ta už bude úplně jiná - jakási likvidace této velké akce. Co se týká zimy, tak doufám, že ta ještě nekončí, protože jsem si letos ještě nestihla zalyžovat, takže pro mě lyžařská sezóna teprve začíná."

Zaskočila mě obrovsky negativní mediální kampaň, která provázela šampionát ještě před tím, než začal. Čím si vysvětlujete to, že se o Liberci 2009 již dopředu psalo jako o propadáku?

"To je samozřejmě věc, která mě na této akci nejvíce mrzí, protože když se po šampionátu ohlédnu zpět, tak si myslím, že byl velice kvalitní. To, že byl opředen různými polopravdami a dalšími kauzami, to je realita, která mu strašně moc uškodila a mně to je líto hlavně kvůli týmu lidí, kteří rok a půl makali od rána do noci a výsledek naší práce si myslím byl velmi dobrý. Mnozí lidé hodnotili ve chvíli, kdy ještě nebylo co hodnotit. Nevím, jesti je to naše česká vlastnost, ale lidí a kritiků, kteří byli velcí odborníci už dlouho před šampionátem bylo hrozně moc. Já jsem během šampionátu a ani teď naštěstí neměla čas číst to, co se o něm napsalo, protože bych z toho byla asi hodně smutná. Pro mě je nejradostnější, že lidé, kteří tady byli přímo na místě, tak drtivá většina z nich odjížděla spokojená. Proč se k tomu velká část médií takto postavila je pro mě záhadou. Pevně věřím, že to nebylo jen díky mému jménu, které na sebe strhávalo velkou část pozornosti a cokoliv se jenom v náznaku nedařilo, ačkoliv to ani nebyla vina organizačního výboru, tak všechno padalo na mou hlavu a můj tým."

Zažila jste v minulosti, i když v jiné roli - závodnice, spoustu šampionátů. Můžete je nějak porovnat s Libercem, na jakou příčku žebříčku by se letošní MS dostalo?

"Za tu dobu, co pamatuji já, by patřil do top 3. S čistým svědomím mohu na vyšší příčku postavit pouze MS 1997 v Trondheimu, kde je k lyžování nejlepší přístup na světě - to je jako by se u nás hrál fotbal nebo hokej a potom Oberstdorf 2005, kde německá preciznost a obrovský divácký zájem byli nad úrovní Liberce. Co se ale týká Sappora, Thunder Bay, Val di Fiemme či Lahti, tak s těmi se můžeme směle porovnávat a dokonce si troufnu říct, že jsme v mnohých ohledech byli lepší."

Podíváme-li se na sportovní výsledek české reprezentace, nepřišlo vám líto, že od roku 2003 se i díky vám vždycky přivezlo zlato a zrovna když se fanoušci dočkají šampionátu na domácím území, tak zacinkalo pouze stříbro Lukáše Bauera?

Lukáš Bauer, foto: ČTK
"Samozřejmě to je pozlátko šampionátu a pro domácí závodníky i fanoušky by to byla ta největší odměna. Nicméně, ne že bych se chtěla chválit, ale je pravda, že zlata z posledních dvou MS jsem přivezla vždycky já a v tuto chvíli tady kromě Lukáše nebyla jiná hvězda, která by byla schopná medaili získat."

Když se ohlédnete zpět, udělala byste v pozici prezidentky něco jinak?

"Já si myslím, že zásadní chyby jsme se nedopustili. Samozřejmě, pokud bychom to mohli dělat znova, tak by k cíli vedla mnohem jednodušší cesta. To je zkušenost každého organizátora, který dělá akci poprvé, že se musí některými věcmi složitě prokousat. Osobně bych udělala jinak to, že bych se v úvodu před vstupem do své funkce nechala trochu déle přemlouvat, ale jinak co se týká organizační práce, tak si myslím, že jí nelze nic zásadního vytknout."

Ještě bych se dotkl divácké atmosféry. Na jedné straně bylo hodně stížností na vysoké ceny vstupenek, na druhé straně čeští a moravští fanoušci na tribunách sportovně povzbuzovali své borce i ve chvílích, kdy jeli např. na 40. místě bez jakékoliv naděje na dobrý výsledek. To je velký rozdíl proti tomu, jak se chovají fanoušci na fotbalových a hokejových stadionech. Je lyžařský fanda v tomto směru někde jinde?

"V tomto ohledu mě lyžařský fanda potěšil a nadchnul, protože obzvlášť v závodě mužských štafet se od našich čekalo medailové umístění a i když jelo české kvarteto na 13. místě, tak tisícovky fanoušků skvěle povzbuzovali. V tomto se Češi pozitivně ukázali jako velice taktní a úžasní fanoušci. Stejně tak šli za svými hvězdami. Bylo to velmi dobře vidět na jednotlivých disciplínách - tam, kde jsme měli želízka v ohni, byly návštěvy více než dobré. Naopak tam, kde se medaile ani dobré výsledky čekat, přišlo fanoušků mnohem méně. Já mám však stejnou zkušenost s Italy, Japonci i dalšími národy. Domácí chodí na své hvězdy s očekáváním dobrého výsledku. V tomto jsou jedinou výjimkou fanoušci z Norska."

Autor: Jan Hloch
klíčové slovo:
spustit audio