Čeští evangelíci ve východní Evropě mají svého potulného kazatele

r_2100x1400_radio_praha.png

Čeští bratři odcházeli za hranice už v 16. století. V další vlně, po Bílé hoře, opustilo vlast spolu s Komenským na 36 tisíc rodin. Náboženští exulanti z 18. století zakládali české osady v Polsku, na Volyni, na Ukrajině i v dnešním Chorvatsku. Jejich potomci v nich žijí dodnes a považují se za české krajany. Udrželi si nejen český jazyk, ale i víru. A právě za nimi pravidelně jezdí farář Českobratrské církve evangelické Petr Brodský z Prahy. Sám si říká potulný kazatel:

"Oficiální název je misijní pracovník nebo celocírkevní kazatel pro sbory ve východní Evropě. Když jsem tento projekt předkládal před několika lety Synodní radě, tak jsem to pracovně nazval potulný /kazatel/. Znamená to, že se Českobratrská církev evangelická ve vztahu k českobratrství přiznává ke krajanským sborům, které, ač jsou v rámci východních reformovaných církví, jsou tradicí propojeny s Českobratrskou církví evangelickou. To znamená, že moje klientela je vlastně Srbsko, Chorvatsko, Rumunsko, Ukrajina a Polsko. A teď jsem ještě udělal takovou malou výjimku, že jsem tu východní hranici posunul po Vídeň."

Kolika lidí, alespoň odhadem, se toto vaše působení týká?

"Nedovedu to přesně vyjádřit, ale řeknu příměr. Například Polská reformovaná církev má v tom velkém katolickém Polsku devět sborů. Jejich členů je zhruba dva až tři tisíce, a z toho, jak říkají, sedmdesát procent jsou čeští krajani. Nebo ti, kteří přišli z Česka. Na Ukrajině jsou dva sbory a ty mají zhruba dvě stě, tři sta členů. V Chorvatsku je to jedna krásná obec Běliševac a ten sbor, který je v rámci Chorvatské reformované církve, má padesát pět členů. Ale když jsem tam byl, tak průměrná účast na bohoslužbách byla až třicet pět, čtyřicet lidí. - Na tom množství nezáleží."

Co si vlastně ti čeští evangelíci uchovali? Někteří odešli už před víc jak dvěma sty lety...

"Když přemýšlím nad touto otázkou, tak stojím vždycky v úžasu. Řeknu příklad: Když přijedete do toho sboru v chorvatském Běliševaci, tak jako byste vstoupili do valašského prostředí. Mluví nádherně valašsky. Ale ten sbor za sto čtyřicet let, co tam ti lidé bydlí, měl českého faráře a české bohoslužby sotva dvacet let. A oni si přesto uchovali povědomí české bohoslužby a české tradice. A je jim to velmi blízké."