Čeští krajané na Slovensku litují, že se nesetkali s prezidentem Klausem
Vážení posluchači, opět po týdnu je tu krajanská rubrika. Tentokrát se v ní podíváme za krajany na Slovensko, do rumunského Banátu a více se dozvíte o historii i právě probíhající rekonstrukci Národní budovy v New Yorku.
"Aby se s Vámi lidé v Bratislavě loučili tak srdečně, jako s Vaším předchůdcem. A doufám, že do programu Vaší příští návštěvy dáte i setkání s českými občany a krajany žijícími na Slovensku."
Václav Klaus k tomu uvedl:
A jak Češi na Slovensku hodnotí zvolení Václava Klause prezidentem? Více Jana Bratinková.
"Bylo velmi těžké najít v Čechách někoho, kdo by nastoupil na prezidentský úřad. Nevím, jestli vůbec byl ideální kandidát. Snad to je i v určité míře dobře, pan Klaus umí vystupovat ve světě, je známý."
Na Slovensku žijí přibližně čtyři tisíce českých občanů. K české národnosti se podle údajů ze sčítání lidu v roce 2001 hlásí asi 46,5 tisíce lidí.
Koncem minulého týdne proběhlo v rumunském Nadlaku setkání členů Demokratického svazu Slováků a Čechů v Rumunsku. A jak jsem se dozvěděla od Štěpánky Litecké z Českého centra v Bukurešti, která se ho zúčastnila, nešlo o setkání ledajaké:
"Byl to sjezd Demokratického svazu, sjezd se koná pravidelně každé čtyři roky a byl to již čtvrtý sjezd."
Situace v česko - slovenské krajanské komunitě v Rumunsku je ve srovnání s většinou ostatních zemí specifická. Žije tu totiž zhruba čtyřnásobně víc Slováků nežli Čechů.
"Podle výroční zprávy se k slovenské národnosti hlásí asi sedmnáct tisíc osob a k české asi čtyři tisíce osob. Svaz má asi čtyři a půl tisíce členů."
Krajanský spolek, v němž se převažující počet Slováků odráží i v samotném názvu, vznikl koncem 80. let minulého století. Historie Čechů v rumunském Banátu je však mnohem delší. Ti první sem přicházeli už před dvěma sty lety prý z Chodska. A stejně jako na Šumavě i zde střežili hranice země. Jejich potomci dodnes žijí v banátských horách v několika vesnicích, kde se dokonce dochovala i čeština ve své starobylé podobě. Češi v Rumunsku přežívají v poměrně drsných podmínkách. V Banátu stejně jako prakticky v celé zemi je vysoká nezaměstnanost, není proto divu, že jich po roce 1989 mnoho emigrovalo zpátky do Čech. Cílem Demokratického svazu Slováků a Čechů je proto podle předsedy české sekce Františka Draxlera zlepšení ekonomických a sociálních podmínek krajanů:
"Víc podnikatelů přivést do našeho kraje, a hlavně kdyby to mohli být čeští podnikatelé, kteří by zde otevřeli nějakou firmu. Myslíme si, že do budoucna by se mohly najít firmy, které by pomohly našim krajanům v Rumunsku. Je tu emigrace, a můžu to tak pojmenovat, protože je to opravdová emigrace, hodně Čechů emigruje zpátky do své vlasti, do České republiky. Co by se dalo pro ně dělat, by bylo to, abychom jim zachránili místo, nebo abychom jim našli nějaké místo, kde by pracovali. Samozřejmě by se pracovalo za patnáct nebo dvacet tisíc korun v Čechách, ale já vím, že naši krajani by možná pracovali za pět tisíc korun, ale aby pracovali v Rumunsku."
České vesnice v rumunském Banátu se skutečně kvůli odchodu mladších generací do Čech rychle vylidňují. Krajanský spolek i české úřady se tomu podle Štěpánky Litecké snaží zabránit a cestu k nápravě vidí především v lepším školství:
"Odbor kulturních a krajanských vztahů na ministerstvu zahraničních věcí organizuje různé jazykové tábory pro děti v Dobrušce v Čechách, finančně přispívá na kulturní akce, které pořádá svaz."
Český stát se také snaží alespoň do hlavních center naší krajanské komunity posílat učitele češtiny. Dnes v Rumunsku působí tři - ve Svaté Heleně, v Gerniku a v Eibentale. Kromě toho krajané dostali prostředky na opravu kostela a dalších budov, pravidelně k nim charitativní organizace Člověk v tísni vozí knihy, časopisy a školní pomůcky. Resort zahraničí přispěl krajanům i na folklorní festival, který v jedné z českých vesnic v rumunském Banátu proběhne koncem května.
V New Yorku byla zhruba před dvěma týdny zahájena rozsáhlá rekonstrukce Národní budovy, kterou si na konci 19. století postavili čeští krajané. O významu budovy pro českou krajanskou komunitu uvedla Ivana Hlavsová z ministerstva zahraničí:
"Národní budova v New Yorku pro naše krajany ve Spojených státech a vlastně i pro nás znamená něco jako Národní divadlo v Praze. Národní divadlo nepřipomíná jenom formou financování, ale do dneška v hlavním sále nad oponou jeviště, kde se hrávalo dřív krajanské ochotnické divadlo, je nápis Národ sobě."
Ještě v první polovině 20. století byla Národní budova skutečným centrem českého krajanského života v New Yorku. Později se však Češi z Manhattanu, kde spolkový dům stojí, postupně stěhovali, zdejší krajanská komunita se stále víc asimilovala, a pro budovu tak nebylo využití ani dost finančních prostředků na její údržbu. V 70. letech další provoz ve zchátralé budově zakázal hygienik a krajané se marně snažili budovu, která byla prohlášena newyorskou historickou památkou, zachránit:
"Část českých krajanů v New Yorku byla toho názoru, že by bylo rozumné nechat tu budovu převést do majetku České republiky, protože my jsme měli zájem na krajanskou tradici nějak navázat a využít historičnost toho místa. Druhá část krajanů spíš měla dojem, že by měli být schopni vlastními prostředky, třeba pomocí nějaké sbírky, si na opravu budovy vydělat. To se ukázalo během času jako nereálné."
Před dvěma lety proto krajané budovu za symbolický jeden dolar prodali České republice. Ta se naopak zavázala zde provést nákladnou rekonstrukci a na příštích 99 let tu poskytnout prostory krajanům. V první fázi rekonstrukce do roku 2004 proinvestuje české ministerstvo zahraničí čtvrt miliardy korun, už teď se ale počítá s dalšími náklady za zhruba sto milionů na úplnou renovaci budovy. Po dokončení rekonstrukce tu bude sídlit český generální konzulát, České centrum, bude tu ale i restaurace, divadelní sál a plánuje se i muzeum Antonína Dvořáka.
