Čeští krajané oslavili 150. výročí svého příchodu na Krym

Vesnice Lobanovo na Krymu si v těchto dnech připomněla, že to je právě 150 let, kdy do ní přišli první Češi. Usadili se ve zdejší stepi, kromě původní Bohemky tu postavili i další vesnice a dodnes tu hospodaří. Nejstarší generace dosud mluví pěknou češtinou, zato malé děti se tu česky znovu učí. Vypravme se do Lobanova na Ukrajině na oslavy 150. výročí:

Cesta z Prahy do Lobanova v samém srdci Krymu dnes zabere i s přestupy a čekáním v letištních halách jeden den. První Češi, kteří sem dorazili v r. 1861, měli za sebou měsíce putování přes celou Ukrajinu. První, co dnes návštěvníka Lobanova vítá, je vojenská stíhačka z druhé světové války. Připomíná válečného pilota Lobanova, který byl v bojích o Krym sestřelen a po kterém byla česká vesnice Bohemka těsně po válce přejmenována na Lobanovo. Kolem stíhačky se pasou krávy. První Čechy tu před sto padesáti lety vítala leda pustina:

"To byla bývalá tatarská vesnice, ale Tataři odtud odešli. nechali tu baráky ve strašném stavu, tady nebylo možné žít. Proto to všechno museli opravovat a začali hospodařit,"

Foto: autorka

říká prof. Ludmila Muchina z Kyjeva. Je předsedkyní České národní rady na Ukrajině, která zastřešuje všechny tamní spolky českých krajanů. Připomněla, že po krymské válce v polovině 19. století odešlo z Krymu do Osmanské říše až na čtvrt milionu Tatarů. Zůstala po nich neobdělaná země a zpustlé vesnice. První zimy proto museli Češi přečkat v zemljankách. Brzy se jim ale začalo dařit.

"Ukázalo se, že jsou dobří hospodáři. I půda byla obdělaná. Byly to ale dost těžké časy."

Na příchod své rodiny do Bohemky na Krymu zavzpomínala paní Marie Procházková:

Foto: autorka

"Mé mámy prababička přišla a bylo jí asi osm let, když sem přišli. A pak se vdala, měla děti, a pak přišlo naše pokolení..."

Oba vaši rodiče byli Češi?

"Jo."

Jak se tu žilo, když jste byla malá?

"Nu jak? Celkem tu tenkrát bylo dobře. Ale po revoluci - já jsem tu před revolucí nebyla, narodila jsem se až v r. 1923 - bylo najednou hůř. Pak se to zlepšovalo. A před tím, než se to tu zase zvrátilo, bylo líp. Teď je hůř."

Paní Procházková si ale také vzpomněla na písničky, které si tu Češi zpívali /k poslechu ve zvukovém záznamu příspěvku/.

Foto: autorka

Začátkem 90. let si Češi v Lobanově založili svůj krajanský spolek. Ten sídlí v Českém centru, kde je pod jednou střechou katolická kaple, etnografické muzeum i třída, kde se děti učí češtinu. Budova by potřebovala opravit, stropy se tu propadají a voda teče jen několik dní v týdnu. Češi sem ale chodí pravidelně, říká předsedkyně spolku Ludmila Procházková:

"Sejdeme se tu, když můžeme. Babičky chodí na mši a děti nám tu zpívají. U nás jsou Rusové, Češi, Ukrajinci, je to hodně pomíchané. Kostel patří katolické církvi, celý ten pozemek a všechno, co tu je. Všechno se tu dělalo za české peníze. Nic se tu nedělalo za peníze církve. Kdo má trochu peněz, může dát něco navíc. Trošičku vybereme a nějak to tu přežíváme."

Foto: autorka

Právě v Českém centru proběhly 21. října oslavy 150. výročí založení Bohemky. A začaly - jak jinak - mší v kostele. Mše v lobanovské kapli probíhají každý týden, vede je ale kněz původem z Polska a krajané se většinou už modlí a zpívají jen rusky.

Po mši se v Českém centru představily lobanovské děti:

"V Lobanově je posvícení, pekař chodí po stavení... Bohemka má svátek"

Program s dětmi připravila učitelka Eva Řezníčková, která donedávna působila v jiné české vesnici na Ukrajině - v Čechohradě. Tam ji v rámci pomoci českým krajanům v zahraničí vyslal český stát. Přiznává, že v Lobanově je vlastně jen "na skok":

Eva Řezníčková, foto: autorka

"Přijela jsem hned na začátku září a jsem tu na žádost vedoucí spolku Ludmily Procházkové, protože šest let tady už není učitel. V Lobanově žije 350 Čechů a z toho je kolem 80 dětí. Rády by chodily do centra, bohužel tu ale není učitel. A protože mne tyto děti prosily, abych za nimi přijela, protože budou mít velké výročí a chtěly by také tancovat a zpívat, a nemají s kým, tak jsem nemohla říct ne a přijela jsem. Protože tyto děti nikdy do centra nechodily, začala jsem s výukou, jako by to byli prvňáci u nás ve škole. Otevřeli slabikář a začali jsme psát. Jde ale o žáky druhé, třetí i čtvrté třídy, kteří chodí na angličtinu, tak pro ně není vůbec problém psát latinkou. Takže jsme v krátké době napsali jejich první práce a začali jsme číst. A protože jsem viděla, že čtení jim taky jde velice dobře, tak jsme hned začali s básničkami, písničkami, s tanečky. To, co je prostě velice zajímá."

Na krajanské oslavy do Lobanova tentokrát přijela i delegace z českého ministerstva zahraničních věcí. První náměstek ministra Tomáš Dub přiznal, že si tu připadá trochu jako v 19. století:

Foto: autorka

"Když jsem ale byl v Americe a navštívil jsem krajany, tak jsem se taky vrátil do minulého století. Oni sem prostě v minulém století přijeli a žijou z toho základu, který si přivezli. Ale myslím si, že naší starostí by mělo být, aby žili taky současným Českem. Máme jim poskytovat prostor pro jejich činnost, a to děláme. Jde o to, aby se dostali k českému jazyku a k naší kultuře."

Nový český velvyslanec v Kyjevě Ivan Pačuch potvrdil své první dojmy, že českým krajanům na Ukrajině se opravdu nežije lehko:

"Přestože jsme tu zatím strávili jenom chvilku, je vidět, že tu jsou opravdu velmi tvrdé životní podmínky. Tady jsme v oblasti, která patří k jedněm z nejchudších na celé Ukrajině. A řekl bych, že se to odráží i v obličejích těch lidí. Že to mají skutečně vepsáno ve tvářích, jak je tu život těžký. A o to krásnější je, že i v těch tvrdých podmínkách jsou schopni zachovávat a rozvíjet českou kulturu. Udržují tu jazyk. Já jsem na počátku svého čtyřletého období. Spolupráce a udržování styků s našimi krajany bude určitě patřit k těm příjemným, a možná nejpříjemnějších částem mé práce."