Čeští novináři jsou na svobodě

Vit Pohanka, Michal Kubal, Petr Klima, foto: ČTK

Zpravodaj Českého rozhlasu Vít Pohanka je na svobodě! Spolu s ním byli v Iráku propuštěni také redaktor a kameraman České televize Michal Kubal a Petr Klíma. Pohřešováni byli od neděle, kdy byli uneseni nedaleko od Bagdádu na zpáteční cestě do Prahy. Podle náměstka ministra zahraničí Petra Koláře k propuštění rukojmí přispěla schůzka českého velvyslance s představiteli sunnitských duchovních. Velmi prý také pomohl dopis českých muslimů.

Vit Pohanka,  Michal Kubal,  Petr Klima,  foto: ČTK
Kromě nemocnice při vyjednávání prospělo, že Češi vždy působili v oblasti humanitární podpory, zasazují se o rekonstrukci Iráku a operují irácké děti v českých nemocnicích. Únosci patřili k více skupinám "jakéhosi hnutí odporu proti okupaci" a k zadrženým se chovali slušně. Češi se mají do ČR dostat z Basry nebo Kuvajtu, kam je dopraví Američané nebo Britové. Ministr obrany Miroslav Kostelka rozhodl, že pro trojici novinářů přiletí armádní speciál Tu-154; poskytnut bude také zdravotní doprovod. Vít Pohanka se krátce po propuštění spojil s Českým rozhlasem. Kolegovi Františku Lutonskému popsal, co se s nimi v uplynulých šesti dnech dělo.

Vítku, jsem rád, že tě konečně slyším, jak to všechno probíhalo?

"Dobré odpoledne konečně z Bagdádu a ne z garáže, kde jsme strávili posledních šest dnů."

Jak to všechno probíhalo ten únos? Můžeš potvrdit nebo vyvrátit ty informace, které jsme měli my v České republice. My jsme nevěděli skoro nic.

"Já bohužel nevím, jaké informace byly v ČR. Stalo se to tak, že jsme vyrazili v neděli ráno směrem na Amán z Bagdádu. Po několika desítkách kilometrů jsme byli zadrženi místními ozbrojenci. Pak jsme museli vystoupit z auta, začali nám rozebírat věci, svázali nám ruce za zády, šátky na oči. Byli jsme převezeni na jedno místo, tam jsme byli vyslýcháni. Po jisté době nám zase zavázali oči. To byli asi ty nejkrušnější chvilky, protože říkali, že nás propustí, ale cestovali jsme krajinou, točili jsme se neustále sem a tam, takže jsme absolutně ztratili orientaci. Z auta jsme se dostali až na takové malé, není to snad ani usedlost, to byla spíš taková dílna uprostřed pole. Tam s námi nejdřív natočili krátké rozhovory na video, které absolutně nevím, jestli použili nebo nepoužili. Naštěstí jsme byli alespoň všichni tři společně. Měli jsme kde spát, měli jsme co jíst, měli jsme co pít. To bylo to podstatné, že jsme neskončili v nějaké díře každý zvlášť se zavázanýma očima. Nicméně samozřejmě psychicky to bylo náročné, protože každý den nám říkali: zítra, možná, zítra... a nikdy jsme si nemohli být jisti jak to bude. Těch peripetií samozřejmě bylo víc, ale vpodstatě na tom jednom místě jsme strávili všechny ty dny a noci až do dneška a dnes, i když jsme se obávali, že nás jenom převádějí na jiné místo, pouze nám slibovali, že nás dovezou do Bagdádu, tak nás ti lidé přivezli na jedno z bagdádských předměstí, tam nám sehnali taxíka a tím jsme se dopravili na velvyslanectví. Já bych chtěl především říct, že jsme všichni tři jak Michal Kubal, tak kameraman Petr Klíma i já zdravotně v pořádku, psychicky jsme na tom teď samozřejmě velmi výborně. Byli chvilky, kdy nám bylo velmi zle, ale dokázali jsme se podržet. Hlavní bylo, že jsme zůstali spolu a jsme v pořádku. Absolutně všechno co jsme u sebe měli, pasy, až na jistý finanční obnos, tak to se zdá být v tuto chvíli nenávratně ztraceno."

Byli s vámi i ostatní unesení? Připomenu, že čtyři desítky cizinců se teď ztratily v Iráku.

Ne, byli jsme úplně sami a vlastně nám nebylo úplně jasné, kdo nás vlastně unesl, protože to vypadalo, že nás zastavili jenom nějací místní lidé, prostě ozbrojenci ve vesnici a zdá se to potvrzovat i tu teoriii, že jsme se dostali potom do rukou nějaké větší organizace. Já nedokážu říct jaké. Samozřejmě nikdo nám nic neřekl. My jsme absolutně nevěděli, co se děje kolem. Nevěděli jsme o ostatních rukojmích, ani kolik jich je, ani kde jsou. Byli jsme úplně izolováni. Jenom jsme čas od času vytušili, že snad měli propustit ty japonské rukojmí, lidi, kteří byli zadrženi už minulý týden. Nebylo nám ani jasné, jestli za nás něco chtějí nebo nechtějí. O to byla horší naše psychická situace, protože jsme stále nevěděli, na čem jsme."

Co by jsi vzkázal domů do ČR?

"Já bych chtěl poděkovat všem lidem a hlavně se asi omluvit všem lidem, kterým jsme způsobili obrovské starosti, obrovské potíže. Na všechny se strašně moc těším, a myslím, že nemluvím jenom za sebe, že se strašně moc těšíme domů, to v každém případě." Tolik Vít Pohanka zpravodaj Českého rozhlasu. Podle Michala Kubala, který hovořil v přímém vstupu na České televizi, je složité říci, komu padli do zajetí. Střídaly se prý u nich různé typy, dokonce se hovořilo o syrských bojovnících, kteří patří k nejtvrdším v Iráku. Kubal rovněž řekl, že se do zajetí mohli dostat i kvůli chybě nebo úmyslu řidiče, který je vezl. "On místo toho, aby pokračoval dál na sever od Bagdádu, tak v podstatě po pěti kilometrech odbočil a vjel přímo do rukou tamním ozbrojencům," uvedl Kubal. Únosci je podle Kubala propustili poté, co katarská televizní stanice Al-Džazíra odvysílala informaci o tom, že je Česká republika ochotna za novináře zaplatit výkupné. "V tu chvíli řekli, že chtějí udělat gesto a propustit nás, aby dokázali, že jim vůbec nejde o peníze," uvedl Kubal. Podstatnou roli podle něj také sehrálo, že únosci nevěděli o přítomnosti českých vojáků v Iráku. "Naštěstí český kontingent není tady v Bagdádu tolik známý," poznamenal Michal Kubal.