Čeští novináři: Dokázali jsme táhnout za jeden provaz

Zpravodaje Českého rozhlasu Víta Pohanku uvítala na letišti v pražské Ruzyni jeho maminka, foto: ČTK

Jak jsme už informovali, trojice unesených českých novinářů se šťastně vrátila z Iráku domů. Vojenský speciál s nimi dosedl na plochu ruzyňského letiště po šesti dnech zajetí. Jaké byly jejich pocity, jak spolu vycházeli a jak tato zkušenost ovlivní jejich další život, o tom uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.

Zpravodaje Českého rozhlasu Víta Pohanku uvítala na letišti v pražské Ruzyni jeho maminka,  foto: ČTK
I přes brzkou ranní hodinu čekalo na letištní ploše na unesené novináře několik desítek lidí. Přivítání s nejbližšími, sprcha a postel - to byly tři hlavní věci, po kterých nejvíc toužili. Vít Pohanka, Michal Kubal i Petr Klíma ocenili, jak se o své občany dokázal postarat český stát.

Celé drama začalo v neděli ráno, kdy jejich auto zastavili ozbrojení muži. Minuty, které následovaly, považuje zpravodaj Českého rozhlasu Vít Pohanka za nejhorší.

"Otočil jsem se a v tom okamžiku jsem viděl, že klukům už zavazují ruce za zády, že jim zavazují oči. Samozřejmě jsem se lekl, v tom okamžiku už zavazovali ruce i mě. Nejhorší byly ty okamžiky, kdy jsme cestovali se zavázanýma očima. To byly chvíle, kdy už jsem se opravdu loučil se svými nejbližšími a se životem."

"Pro mě nejhorší bylo, když jsme jeli se zavázanýma očima a projížděli jsme asi kolem benzínové stanice. Byl tam hodně cítit benzín a já jsem měl pocit, že to auto chtějí s námi zapálit,"

dodává kameraman Petr Klíma. Pro zpravodaje České televize Michala Kubala byl nejhorším momentem okamžik, kdy měli namluvit video. Tehdy mu došlo, že propuštění nebude rychlé. Únosci chtěli, aby Češi v nahrávce odsoudili Američany, že v Iráku zabíjejí ženy a děti. Video se však podle dostupných informací nikde neobjevilo.

Michal Kubal po návratu z Iráku,  foto: ČTK
Hovory s únosci probíhaly v lámané angličtině s arabskými slovíčky říká zpravodaj České televize Michal Kubal.

"Znali jsme arabsky několik slov, jako že jsme československý tisk. V okamžiku, kdy řekneme, že jsme český tisk a oni se tváří hodně nechápavě, tak nezbývá než sáhnout po staré dobré federaci. Naznačovali jsme samozřejmě, že jsme dělali reportáže hlavně o utrpení iráckého lidu a podobně."

První den v zajetí vyryli do stěny svá jména a čárku za první den. V extrémních chvílích, kdy počítali, že mohou být zabiti, si určili pořadí v jakém půjdou na popravu, ale dohodli se, že to nezveřejní.

Jak uvádí Vít Pohanka, nenastal okamžik, kdy by se spolu neshodli.

"My jsme samozřejmě upadali do stavu malomyslnosti, ale vždycky jsme se z toho dokázali vykřesat a bylo to právě tím, že jsme spolu dokázali komunikovat, že jsme si třeba večer vykládali filmy. To si myslím, že nám pomohlo tu situaci překonat a přežít. Zní to jako fráze, ale opravdu táhnout za jeden provaz."

Michal Kubal,  Petr Klíma a Vít Pohanka den po propuštění z rukou iráckých únosců,  foto: ČTK
O tom, jak probíhalo jednání o jejich propuštění, se novináři dozvídali až na zpáteční cestě. Jak uvádí Michal Kubal, sami sebe se spíše snažili přesvědčit, že se na jejich propuštění nepracuje, aby nenaplněné naděje nepřinášely ještě hlubší depresi.

"Popravdě řečeno i v okamžiku, kdy jsme vjížděli do Bagdádu, jsem nevěřil tomu, že budeme propuštěni. Věřili jsme tomu, že od pondělního rána, maximálně úterního rána už o nás všichni vědí, že jsme nedojeli tam, kam jsme měli a že se rozbíhají kola české diplomacie, že redakce spustily poplach. Doufali jsme v to, co se nakonec splnilo, že z České republiky vznikne tak velký tlak, až se nakonec podaří nás tam odtud dostat."

Podle vyjádření televize Al-Džazíra Česko údajně nabídlo za novináře výkupné. Nebudu to komentovat, zhodnotil tyto informace mluvčí ministerstva zahraničí Vít Kolář. Za propuštěním tří Čechů stojí podle něj nejspíše schůzka českého velvyslance s islámskou sunnitskou radou. Nejasná je v celém případu úloha taxikáře. Jak se novináři shodují, odchýlil se od udaného plánu a když se vrátil do Bagdádu, nikomu nic neřekl. Novináři přišli v Iráku o vybavení za stovky tisíc korun, a v podstatě jim zůstalo jen to, co měli na sobě. Shodují se v tom, že napětí v Iráku citelně stoupá. Při své budoucí práci jsou rozhodnuti více zvažovat rizika. Zpravodajství z krizových míst však považují za důležité.