Čeští sportovci v zahraničí

Martina a Martin - dva sportovci, kteří v zahraničí dávají českému sportu punc kvality. Tenistka Navrátilová strávila ve Spojených státech, kde získala v roce 1981 občanství, téměř celou hvězdnou kariéru, volejbalista Lébl, který má síť o něco výše než slavná tenistka, hraje v zahraničí od svých osmnácti let. Oba, byť nezávisle na sobě, přijali pozvání před rozhlasový mikrofon "na kus řeči". Některé jejich názory Vám v dnešní sportovní rubrice přiblíží Josef Kubeczka.

Martina Navrátilová, foto: Michal Pohorelsky, CC BY 3.0 Unported

Tenistka Martina Navrátilová letos na Roland Garros nedotáhla do úspěšného konce boj o 59. grandslamový titul v kariéře. Ve finále smíšené čtyřhry osmačtyřicetiletá česká rodačka podlehla spolu s Leanderem Paesem z Indie slovensko-francouzské dvojici Daniela Hantuchová, Fabrice Santoro 6:3, 3:6, 2:6. Navrátilové tak nevyšel útok na další titul do bohaté sbírky, kterou začala skládat před 30 lety právě na zdejších kurtech. V roce 1975 v Paříži triumfovala ve čtyřhře a postupně získala 18 titulů ve dvouhře, 31 ve čtyřhře a devět v mixu.

Teď se Martina Navrátilová chystá do Bratislavy. Nikoli však za tenisem. V pátek 17. června tam zahájí výstavu zvláštních uměleckých děl, na jejichž tvorbě se podílela spolu s výtvarníkem Jurajem Králíkem. A zvolili opravdu originální techniku. Martina Navrátilová podle pokynů běhala po kurtu pokrytém plátnem a odpalovala tenisové míče - suché, když bylo plátno mokré od barvy, s obarvenými míči hrála na čistém podkladu. Dalších aktivit tohoto druhu se ale musela vzdát, protože tenis ji "požírá" zhruba 90 procent času. A který z koníčků ji chybí nejvíc?

"Ta zima v Aspenu mí chybí nejvíc - hokej, lyže, snowboard, prostě zimní sporty. Já stále sportuji v létě a zima mi trochu schází, ale ona tam bude pořád."

Když zavedete řeč na politiku, Martina Navrátilová nemávne rukou, ale naopak ožije. Nijak se netají tím, že z výsledku loňských prezidentských voleb ve Spojených státech potěšení neměla.

"No, měla jsem smuteční oblečení asi týden. Čas o času bych si ho vzala ještě i teď. Je to prostě hrozné. Mi to připomíná komunismus. Jediný rozdíl je v tom, že jsme kapitalisté. Nemůžete si dovolit říct, co chcete. Já jsem řekla něco proti Georgi Bushovi ještě před 11. září, před tou katastrofou, a chtěl mně poslat zpět do Česka! Prý: 'Tady nemáte žít, nejste patriotka!' A když člověk řekne něco proti zemi, tak nejednou není správná Američanka? Není to samozřejmě tak strašné, jako to bylo za komunistů, ale podobá se tomu hodně, bohužel."

Z povzdálí sleduje legendární tenistka i dění ve své vlasti, doma, v Česku.

"Máma mi říká, co se děje politicky. Já jsem více liberální, máme je více konzervativní. Samozřejmě to sleduji. Praha je fantastická. Jsem z toho hrozně nadšená, jenom mně mrzí, že to tak nebylo pořád. Tady je jasně vidět, co nám ti Rusové udělali, že zničili tolika lidem život. Když je nezabili, tak je zničili. A pro co? Pro nějakou ideu, kterou měli, aby kontrolovali lidi? To mně nejvíc naštve, protože Praha je prostě kouzelná a Česko je kouzelné."

Do Česka se Martina Navrátilová ráda vrací a není vyloučeno, že budeme mít možnost ji vidět i na tenisových dvorcích, na pražském turnaji WTA v příštím roce.

"Proč ne. Pokud je ještě vůbec budu příští rok hýbat, tak by to byla správná tečka. Nebo možná vykřičník?"

Martina Navrátilová má totiž neustále v paměti pražské finále Fed Cupu v roce 1986, kdy hrála za Spojené státy. Pro oficiální místa jako by ani tehdy neexistovala, ale vyprodaná Štvanice ji odměnila ovacemi ve stoje. I když poraženým finalistou bylo tehdy právě Československo.

"To byl zážitek, který se nezapomene do konce života. Ještě možná v příštím životě si to budu pamatovat."

---

Martin Lébl (vlevo), foto: ČTK

Martin Lébl odešel z Čech už v osmnácti letech do belgického Maaseiku, odkud před třemi roky přestoupil do italské Perugie. Pětadvacetiletý blokař loni zvítězil už počtvrté za sebou v anketě o nejlepšího volejbalistu roku. Působí v nejlepší soutěží světa - italské Sérii A, kam se jeho Perugia dostala před třemi roky a v této sezóně došla až do finále.

"Bylo to bráno jako velký úspěch, protože tam to srovnávají v nějakých historických tabulkách a nenašli žádné družstvo, které by po třech letech v Sérii A 1 to dotáhlo až do finále. Určitě to tedy bylo bráno jako velký úspěch."

Nejen týmově, ale i osobně vyšla uplynulá klubová sezóna Martinu Léblovi skvěle. Patřil k nejlépe hodnoceným blokařům italské ligy.

"Tak s tou sezónou je maximální spokojenost, protože dostat se do finále italské ligy a hrát o scudetto, to se nepovedlo větším a kvalitnějším hráčům. To se povede málo komu a je to super zážitek, tak že naprostá spokojenost."

Možná i proto, že volejbal je v Itálii hodně populární.

"Tam je fotbal a volejbal pak soupeří s basketbalem. Je pravda, že s ním trošku prohrává, ale když se hraje semifinále a finále scudetta, tak jsou všechny zápasy vyprodané, je tam pět a půl, šest tisíc lidí a atmosféra je super. Fotbalisté jsou v Itálii polobohy, každý den v novinách, televizi s nimi probíhá show. Určitě se to nedá srovnávat, ale na druhou stranu se to také nedá srovnávat s českým volejbalem. Prostě je tam ten zájem, má to určitou sledovanost. Hvězdy sice nejsme, ale lidé nás poznávají. Je to na mnohem vyšší úrovni než tady."

V Perugii tomuto 201 centimetr vysokému volejbalistovi právě skončila smlouva. Chtěl zůstat, ale dosavadní trenér, který dovedl tým ke druhé příčce v sérii A, Perugii opustil.

"Já jsem tam chtěl zůstat pod tímto trenérem, a když teď odešel, tak to musím celé znovu přehodnotit a zvážit, co a jak. Těžko říct, jak to dopadne. Bude záležet na tom, jaký trenér tam přijde, jaké budou jiné nabídky. V běhu je teď ještě moc věcí."