Volejbalovou Ligu mistrů vyhrálo italské Trentino

Martin Lébl, foto: ČTK

Toužebně očekávaný víkend se Martinu Léblovi proměnil v horor. Český volejbalový reprezentant se po dlouhých 11 letech vrátil v klubové soutěži na domácí palubovku, avšak medaile na něj při finálovém víkendu Ligy mistrů nezbyla. V pražské aréně ve Vysočanech se navíc zranil a utkání o bronz tak nedohrál.

Martin Lébl, foto: ČTK
Martin Lébl se v dresu italské Maceraty do Prahy obrovsky těšil. Vždyť pokud nepočítáme utkání reprezentace, tak hrál naposledy doma ještě v juniorských letech. Navíc Liga mistrů je nejprestižnější klubovou soutěží Evropy. Jenomže velké očekávání vystřídalo hořké zklamání. Po hladké semifinálové prohře 0:3 v derby s Trentinem podlehl jeho celek i v souboji o bronzové medaile ruské Iskře Odincovo, byť v utkání odvrátil neuvěřitelným způsobem hned 9 mečbolů.

Foto: ČTK
"Horší už to být nemůže. Jsme čtvrtí a ještě jsem se zranil. Při nahrávce se mi podvrtl kotník, nešlo pokračovat."

Na otázku, zda je to největší zklamání v kariéře, zazněla z úst 201 cm vysokého blokaře rázná odpověď.

"Určitě, možná mi to dojde až postupem času, protože takovou šanci už mít nebudu, takže mě to hodně mrzí."

Pětinásobný český volejbalista roku se pokusí na nepovedený víkend co nejrychleji zapomenout. V play off italské ligy vede Macerata nad Trevisem 2:0 na zápasy a tak má Lébl se svými spoluhráči reálnou šanci bojovat o titul, což je trofej, která v jeho sbírce zatím chybí. Výzvou s poněkud delším časovým horizontem je evropský šampionát v roce 2011, který bude spolu s Rakouskem hostit i ČR.

"Zatím je to daleko. Dva roky jsou v životě sportovce dlouhá doba, jak vidíte zranění může přijít kdykoliv. Pokud budu v pořádku, tak bych doma hrál samozřejmě rád."

Foto: ČTK
Ani poslední přání, vyslovené těsně před zahájením finálového duelu Trentino - Iraklis Soluň, se českému reprezentantovi, který tuto neděli oslaví 29. narozeniny, nesplnilo.

"Určitě budu fandit Kravárikovi - Řekům. Doufám, že nás pomstí."

Foto: ČTK
Soluň ovšem Maceratu nepomstila. Před fantastickou kulisou, o kterou se ve vysočanské aréně starali především řečtí fanoušci, prohrála po vyrovnané bitvě s Trentinem 1:3 na sety. Andrej Kravárik, Slovák jenž už před notnou dávkou let přijal řecké občanství, však vlastním fanouškům vysekl zaslouženou poklonu.

"Věděli jsme, že naši fanoušci budou naším sedmým hráčem, jako je tomu u každé dlůležité akce. Při této atmosféře je velmi těžké porazit Iraklis."

Ostatně následující krátká ukázka, jak to o víkendu na tribunách vysočanské arény vypadalo, jeho slova jen podtrhuje.

Andrej Kravárik je v evropském volejbale raritou. Žádný jiný hráč se nemůže pochlubit tak dlouhou klubovou věrností, jako je tomu v případě jeho spojení s Iraklisem Soluň.

"Jsem rád, že si mohu do svého památníku zapsat další vzpomínku. V Iraklisu jsem už desátou sezónu, není to lehké, ale podle vlastní zkušenosti mohu říct, že bych tento klub nevyměnil za nic na světě."

Autor: Jan Hloch
klíčové slovo:
spustit audio