Volejbalovou Ligu mistrů vyhrálo italské Trentino
Toužebně očekávaný víkend se Martinu Léblovi proměnil v horor. Český volejbalový reprezentant se po dlouhých 11 letech vrátil v klubové soutěži na domácí palubovku, avšak medaile na něj při finálovém víkendu Ligy mistrů nezbyla. V pražské aréně ve Vysočanech se navíc zranil a utkání o bronz tak nedohrál.
Na otázku, zda je to největší zklamání v kariéře, zazněla z úst 201 cm vysokého blokaře rázná odpověď.
"Určitě, možná mi to dojde až postupem času, protože takovou šanci už mít nebudu, takže mě to hodně mrzí."
Pětinásobný český volejbalista roku se pokusí na nepovedený víkend co nejrychleji zapomenout. V play off italské ligy vede Macerata nad Trevisem 2:0 na zápasy a tak má Lébl se svými spoluhráči reálnou šanci bojovat o titul, což je trofej, která v jeho sbírce zatím chybí. Výzvou s poněkud delším časovým horizontem je evropský šampionát v roce 2011, který bude spolu s Rakouskem hostit i ČR.
"Zatím je to daleko. Dva roky jsou v životě sportovce dlouhá doba, jak vidíte zranění může přijít kdykoliv. Pokud budu v pořádku, tak bych doma hrál samozřejmě rád."
"Určitě budu fandit Kravárikovi - Řekům. Doufám, že nás pomstí."
"Věděli jsme, že naši fanoušci budou naším sedmým hráčem, jako je tomu u každé dlůležité akce. Při této atmosféře je velmi těžké porazit Iraklis."
Ostatně následující krátká ukázka, jak to o víkendu na tribunách vysočanské arény vypadalo, jeho slova jen podtrhuje.
Andrej Kravárik je v evropském volejbale raritou. Žádný jiný hráč se nemůže pochlubit tak dlouhou klubovou věrností, jako je tomu v případě jeho spojení s Iraklisem Soluň.
"Jsem rád, že si mohu do svého památníku zapsat další vzpomínku. V Iraklisu jsem už desátou sezónu, není to lehké, ale podle vlastní zkušenosti mohu říct, že bych tento klub nevyměnil za nic na světě."
