Čeští vědci: Pastva velkých kopytníků pomáhá zmírnit klimatické změny, váže uhlík v půdě
Přirozená pastva velkých kopytníků, jako divokých koní, zubrů či praturů, může být velice účinným nástrojem pro zmírnění klimatických změn. Vede totiž k ukládání uhlíku do půdy a ten tím pádem neuniká do atmosféry. Zjištění přinesl unikátní výzkum pracovníků Biologického centra Akademie věd a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.
Jak v tiskové zprávě informovala Daniela Procházková z Biologického centra Akademie věd, vědci zjistili, že díky pastvě velkých kopytníků se uhlík ukládá do půdy v podobě stabilní organické hmoty, která jej uzavře v půdě a uchová mimo atmosféru po stovky let.
„Díky tomu mohly v dobách před expanzí člověka na všech kontinentech žít milionová stáda velkých býložravců, aniž by jejich trávicí procesy zahltily atmosféru skleníkovými plyny, což je dnes dáváno za vinu chovům domácího skotu,“ připomíná Procházková.
Vědci při výzkumu sledovali osm pastvin velkých kopytníků v Česku, které vznikly díky ochranářské organizaci Česká krajina pracující od roku 2007 na projektu návratu a ochrany velkých kopytníků. Vedle nejznámějších „pastevních rezervací“ ve středočeských Milovicích dnes tito kopytníci samostatně nebo v kombinacích spásají na patnáct lokalit v celém Česku.
„Přestože se jednotlivé pastevní rezervace od sebe značně lišily, našli jsme zde jednoznačný společný rys: Všechny jejich půdy obsahovaly více organického uhlíku, vyšší podíl stabilního humusu a vykazovaly intenzivnější mikrobiální aktivitu, než v nepasených plochách. Volná pastva tak zvyšuje potenciální úrodnost půd, přispívá k ukládání uhlíku ve formě stabilní organické hmoty, také zvyšuje schopnost půd zadržovat vodu,“ řekla hlavní autorka výzkumu, Eva Kaštovská z Jihočeské univerzity.
Experiment podle ní potvrdil předpokládanou verzi. „Dalo se to vlastně očekávat. Když pomineme náplavové oblasti velkých řek, tak nejúrodnější půdy na planetě, včetně známé ukrajinské černozemě, jsou výsledkem statisíců let pastvy velkých stád divokých kopytníků. Ví to každý zemědělec, obeznámený s potřebou vpravovat do země organické hnojení, tedy starý dobrý hnůj,“ dodala Kaštovská.
Podle vědců se ukazuje, že rozhodující při pastvě není druh zvířat, ale způsob jejich pastvy. „Recenzenti naší studie namítali, zda bychom stejný efekt nezjistili i u obyčejných domácích krav,“ zmiňuje Martin Konvička z Biologického centra a Jihočeské univerzity, vedoucí týmu, který se dopadem volné pastvy kopytníků zabývá.
„A měli pravdu – za určitých podmínek, při velmi dobrém managementu pastvy, bychom to nejspíš zjistili. Ovšem výzkumy jiných týmů z celého světa nalézají spíše negativní vlivy tradiční intenzivní pastvy, která vede k utužení půdy, úbytku organické hmoty a poklesu jejího oživení až po vyplavování dusíkatých látek do vodotečí a podzemních vod. Ukazuje se, že není tak podstatné, jaká zvířata paseme, ale jak je paseme,“ konstatoval Konvička.
Podstatné je, kde a jak zvíře vyrostlo
Výsledky studie mohou mít podle vědců velký význam pro současnou otázku klimatické změny. Připomínají, že přírodní systém, na kterém závisí přežití lidstva, včetně zdravých půd, které jsou základem zemědělství, vznikl i díky činnosti velkých kopytníků.
„Úvahy některých aktivistů o vybití dobytka a hromadném přechodu na bezmasou stravu jsou příkladem zkratkovitého myšlení. Rostlinná výroba, jak ji provozujeme dnes na většině našeho území, výrazně degraduje půdu a není dlouhodobě udržitelná. Steak nebo guláš mohou být naprosto ekologické potraviny, podstatné však je, kde a v jakém režimu zvíře vyrostlo,“ dodala Kaštovská.
Vázání uhlíku v půdě není ale podle vědců jediným přínosem, kterým pastva velkých býložravců pomáhá s adaptací krajiny na změny klimatu. Mezi další patří zadržování vody v půdě, ale také prevence proti požárům v krajině, která vlivem veder stále více vysychá.
