Čeština: přeřeky a překlepy
V seriálu o zajímavostech a záludnostech českého jazyka se jeho autor Ondřej Tuček, náš spolupracovník z Lidových novin, tentokrát zabývá přeřeky a překlepy.
V minulém díle jsem hovořil o tom, že s češtinou nemají její uživatelé snadný život. A neplatí to jen pro cizince učící se česky, ale i pro rodilé mluvčí. Kdo by se ve všech těch pravidlech a zejména výjimkách orientoval? Ale čeština nám to bohatě vrací – ve své kreativitě a zábavnosti. Shrnul bych to do věty, že čeština je špatná manželka, ale dobrá milenka. Dnes bych se chtěl zabývat jednou z nechtěných zábavností českého jazyka – přeřeknutími a překlepy.
Říká se, že v přeřeknutích se projevuje naše podvědomí. Wikipedie je charakterizuje jako jev, kdy někdo omylem vyřkne myšlenku nebo jazykový tvar, jimiž se vnitřně zabývá, namísto těch, které chtěl vyjádřit. Tento jev zkoumal například psychiatr Sigmund Freud, který takzvané chybné úkony (kromě přeřeknutí například zapomenutí, přepsání či přeslechnutí) popsal v knize Psychopatologie všedního života. Chápe je jako projevy potlačených nebo vytěsněných myšlenek.
Nejslavnější, neboť vyřčená před širokým publikem, jsou přeřeknutí politiků, moderátorů a herců. Třeba když při natáčení rozhlasové hry interpret místo „Bohatí plebejci se odtrhli od lidu“, prohlásí „bohatí plejbejci“ a nechápe, proč se osádka ve studiu smíchy zřítí ze židlí. Hezké přeřeknutí, ač nešlo o slovní hříčku, ale možná spíš o zlomyslnost podvědomí, se před pár lety povedlo jednomu politikovi, okázale dávajícímu najevo své sympatie k Václavu Klausovi. Ten před Poslaneckou sněmovnou i miliony diváků hrdě prohlásil, že jeho kandidát je jasný a jeho jméno zní: Václav Havel...
Jiným případem jsou překlepy. Zde spíš než v podvědomých pochodech musíme hledat příčinu v rychlém psaní na klávesnici počítače. Při své profesi korektora tak zažívám několikrát denně veselé situace. Díky bohaté slovní zásobě češtiny totiž každý druhý překlep vyvolává vtipné asociace. V příštím pořadu procvičím vaše bránice pár ukázkami. Mimochodem, když už jsme u té profese korektora – zkuste si rychle na počítači napsat slovo „korektorna“. Vsadím se, že pohoříte.
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
