ČEŠTINA V DESÁTÉM ROCE

V dnešním pořadu z cyklu Čeština, jak ji neznáte, se náš spolupracovník Ondřej Tuček z Lidových novin zamýšlí nad stavem současného jazyka:

Stejně jako společnost, i jazyk má své dějiny. A ty samozřejmě s pohyby ve společnosti souvisí. Je známým faktem, že každá ideologie se snaží si jazyk, coby mocný nástroj, přizpůsobit. Minulé století nám v tom bylo dobrým učitelem a spisovatel George Orwell toto téma geniálně zpracoval ve své knize 1984.

Ale nechci dnes mluvit o jazyku ideologií. Chci se věnovat stavu češtiny v roce 2010. Vliv na ni má několik faktorů. Prvním je otevření české společnosti světu v posledních dvaceti letech. Díky tomu na nás působí nejen cizí jazyky, ale i příliv cizinců do Česka a naopak. V celé řadě profesí dnes dominují cizí jazyky, v čele s angličtinou. Dále je zde výrazná generační průrva. Aniž bych se považoval za starce, staromilce nebo škarohlída, učinil jsem zkušenost, že všeobecné znalosti mladé generace jsou dnes mizerné. Netýká se to jen češtiny, ale například i zeměpisu nebo historie. Kladu si otázku, co se děti a mládež dnes učí ve školách, pokud s maturitním vysvědčením v kapse neznají ani jediný stát Jižní Ameriky. Co se češtiny týká, je jistě jednou z příčin výrazný příklon mladých lidí k moderním komunikačním prostředkům – internetu, SMS zprávám a podobně, na úkor například četby knih. Ta bývala přirozeným zdrojem češtinářských znalostí. Výměna ICQ zpráv se spolužáky ji stěží nahradí. Naproti tomu je zde generace starších uživatelů češtiny, kteří mají mnohdy zakonzervované znalosti ze svých školních let a odmítají připustit jakoukoli změnu. Ale jazyk se vyvíjí a organismus, v němž neprobíhají změny, je mrtvý organismus.

Současná jazykověda se pak stále víc přizpůsobuje hovorové řeči. Konzervativnější Češi se tak musí smířit například s faktem, že už jsou dnes přípustné i tvary „bez třech korun“ nebo „dítě plakalo, že jej matka udeřila“. Navíc však v některých oblastech pravidel dnes najdeme mnoho nejednotností, což přispívá k pocitu, že čeština se dostává do stavu chaosu. Ukázkovým příkladem jsou velká písmena. Nezbývá nám než doufat, že chaos se podle odvěkého principu časem promění v nějaký „nový řád“. Jen se toho musí někdo ujmout...

---

"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.