Čištění obilí přispělo k vymýcení lepry, říká majitel vodního mlýna Wesselsky
Mlýn v Loučkách nedaleko Oder stál už v 16. století a měl tři vodní kola. Podle smlouvy s vrchností byli poddaní povinni pomáhat, když by ledové kry poškodily náhon a byli povinni ho čistit kdykoliv bylo potřeba.
Přeskočme však staletí a položme si otázku, proč památkáři znají mlýn jako vodní mlýn Wesselsky a obyvatelé Louček jako mlýn Pazderův. To vysvětlil současný majitel Jaroslav Král.
"Proč Wesselský, když mi jsme Královi? Ti Wesselští byli sudetští Němci a museli to tady po válce opustit. Ale v tom německém rodě Wesselských byli po přeslici příbuzní na jihu Čech. Takže Wesselští povolali svého synovce Huberta Pazderu. Tehdy žil na Hané a měl 25 let. Řekli: Huberte, půjdeš a převezmeš to." Takže opravdu sem ten mladý muž přišel pár dnů po válce a začal tu hospodařit. A později se ten mladý muž stal tátou mé manželky. Proto jsme tady my. Když děla zemřel po povodních 1997, tak jsme sem deset let jezdili na víkendy z Opavy. A 7. 7. 2007 jsme naložili vše na kamion a byli jsme tady."
Jaroslav Král začal kulturní památku zachraňovat obnovou ojedinělých břidlicových střech, pod kterými je zachovaný mlýn s původní technologií a s původní ložnicí mlynáře, hospodářské prostory a nově i zajímavé apartmány. Mlýn je obrovský a má šest pater.
Pokrok způsobil, že mlýny na vesnicích neměly práci
V mlýnech bývaly dva kameny. Točil se jen vrchní, a mlel obilí na šrot. Mlynáři po celou historii přemýšleli, jak to udělat jinak a lépe, protože práce na těch kamenech byla drahá, nebezpečná a zdlouhavá.
"Jedním průchodem mezi těmi kameny se pouze 7 procent obilí proměnilo v mouku. Těch 93 procent se muselo znovu rozemlít, opakovalo se to třeba osmkrát. Až teprve na konci 19. století, a začali s tím v Americe, nahradily ty ploché kameny ocelolitinovými válci. Ty měly také nějakou povrchovou strukturu. Točily se proti sobě, mezi ně padala obilka. Ten proces se už opakoval jen třikrát.
Mlynář byl rád, že to tak krásně funguje, ale jenom velmi krátkou chvíli, protože záhy zjistil, že je bez roboty. Stačil jeden takový moderní mlýn, a ty drobné mlýny po vesnicích neměly práci. Mlynáři mlýny nezavřeli, šrotovali svému dobytku, mleli sousedům. Ale mouku už po něm nikdo nechtěl, protože byla pouze celozrnná. Oni už po něm chtěli tu bílou mouku, kterou vozili z Ameriky, protože chtěli kvalitní kynutá těsta, chtěli koláče, buchty, kremrole, dortíky a tak dále. A takovou mouku tohle zařízení neumí."
Loupačka vyřadila z obilí nebezpečný koukol
Když do mlýna přišel mléč, což byl sedlák, který přivezl obilí, tak dal pytle na výtah. Mlynář to poslal až pod střechu na šestou podlahu, kde výroba začala. A dole už padala hotová mouka. Obilí muselo projít i čištěním, o což se postarala loupačka.
"Tohle zařízení je velmi důležité, protože v Evropě vymýtilo lepru, protože vyřadilo z potravního řetězce koukol. Koukol je bylina, která oslabuje lidskou imunitu. Člověk se potkal s malomocným, nevěděl to, šířil to dál a ten začarovaný kruh nebylo možné protnout. Až teprve když lidé začali čistit obilí, a leprosália vybudovali na ostrovech v moři, tak si lidstvo s tou hrozitánskou nemocí poradilo."
A na závěr prohlídky nám Jaroslav Král ukázal i jednu věc, která hrála důležitou roli v hororu. Byla to pohádka Jeníček a Mařenka, lopata, na které šoupli zlou čarodějnici do pece.
