Co nám řekne jídelníček

0:00
/
0:00

S letním obdobím je neodmyslitelně spojeno cestování a s cestováním poznávání nových zemí a třeba i ochutnávání místních specialit. Pro mnoho turistů by zážitek z dovolené nebyl dokonalý bez návštěvy restaurace a ochutnání kuchyně typické pro danou zemi.

Možná že pro zcestovalé Čechy už není problém vyznat se v jídelním lístku a že jim v restauraci přinesou na stůl opravdu to, co si přáli, a ještě si na tom pochutnají. Nejen cizojazyčný jídelní lístek nebo špatná výslovnost při objednávání mohou způsobit, že z restaurace neodcházíme příliš spokojeni. Také v tuzemských restauracích se poměrně snadno může stát, že se očekávaný kulinářský zážitek nedostaví. Na vině přitom není ani tak nešikovný kuchař jako spíše to, že pod pojmenováním se může skrývat něco jiného, než jsme si představovali. Námořnická pečínka nebo kuřecí basketky nám toho o připraveném jídle totiž moc neřeknou.

Objednáme-li si svíčkovou na smetaně, máme poměrně jasnou představu o tom, co nám číšník přinese. Nemusíme ani vědět, že svíčková označuje nejjemnější hovězí maso, kde se nachází hodně loje, ze kterého se vyráběly svíčky. Někdy je smetanová omáčka tmavší, jindy světlejší, ale výsledná chuť je hodně podobná – nevyrovná se samozřejmě svíčkové „jako od maminky“.

O něco horší je to u jídel, která nejsou tak „národní“ jako svíčková. Při současné oblibě vaření a letního grilování, v době, kdy se z vaření stala společenská událost, ne-li umění, a kuchařské knihy vydává kdejaká mediálně „provařená“ osoba a v našem slovníku se zabydlela slova flambovat nebo blanšírovat, se do jídelních lístků dostávají jídla s opravdu podivuhodnými názvy. Do popředí vystupuje osobnost kuchaře, kterému jde mnohdy o originalitu více než o přesné a výstižné pojmenování připravovaného jídla. A především, vzletné názvy přitáhnou pozornost zvědavého hosta, který prahne po dobrodružství. Pokud v jídelníčku narazíme na vepřový steak houbaře Karla, pečené kuře Karkulka nebo hovězí plátek Opera, nabízí se sice velký prostor pro naši představivost, ale jídla nám nemusejí chutnat. Z názvů lze jen matně tušit, jak jsou připravována a co obsahují. Suverénně si sice poradíme s cizími názvy některých pokrmů, známe rozdíl mezi paellou a tortillou, ale na domácí půdě nám to někteří kuchaři s bujnou fantazií dokážou pěkně zavařit.

Není proto divu, že na srpnových olympijských hrách v Pekingu se v čínských restauracích budou podávat pokrmy s mezinárodně srozumitelnými názvy a ne s názvy, kterými je obdařili samotní kuchaři. Sportovní fanoušci si tak při objednávání budou aspoň trochu jistější tím, co jim obsluha přinese. Ale jako může mít tentýž recept různá jména, může se pod jedním názvem skrývat několik variant receptů. Tou nejspolehlivější zárukou, že se dobře najíme, zůstává tedy stále ten nejlepší kuchař – hlad.


"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.