Čtyřdílná retrospektiva poezie Petra Kabeše
Básník Petr Kabeš patří k Praze a ke Starému Městu. Nejčastěji bývá viděn v levnější kavárně blízko svého podkrovního malého bytu. Žije už deset let z malého invalidního důchodu. Jeho tvorbu zachycuje edice, kterou právě čtvrtým svazkem uzavřelo nakladatelství Atlantis.
"On, jemuž naslouchám se smutkem, když v Praze koktá a huhňá svoje verše, byl političtější než my, kteří jsme mysleli, že politika poezii nezabíjí. (...) Byl mnohým blíž - na vzdálené hoře - než my, kteří jsme mysleli, že blízkost je lepší," napsal Jiří Gruša o básníku Petru Kabešovi, který strávil část politické normalizace na meteorologické pozorovatelně v Českém středohoří.
Poslechněte si autorský přednes Petra Kabeše:
Autor této básně (záznam pochází z prosince 2002) se narodil v červnu 1941 a je původním vzděláním ekonom: "Já jsem měl původně zákaz na jakoukoliv vysokou školu. Pak to změnili, že to nesmí být humanitní obor. Začal jsem dělat Vysokou ekonomickou v roce 1958 a po čtyřech semestrech tam otevírali politickou ekonomii. Tam mě vzali, protože mě zajímaly ty širší souvislosti, takže já jsem vystudoval dějiny ekonomických teorií. Jako diplomovou práci jsem dělal dějiny sociálně ekonomického určení katolicismu v českých zemích ve dvacátých a třicátých letech."
Kabeš jako básník debutoval v osmnácti letech a první vydaná sbírka následovala za dva roky. Jmenovala se Čáry na dlani. Během šedesátých let vydal ještě Zahrady na boso a Mrtvou sezónu. Řídil literární revui Sešity. Po invazi sovětských vojsk pracoval jako plavčík, číšník, meteorolog na hoře Milešovka, po podpisu Charty 77 opět jako pomnocný dělník ve stavebnictví. Po celou dobu nepřestal psát poezii. Brněnské nakladatelství Atlantis právě dokončilo čtyřdílnou edici, která shromažďuje Kabešovy poezii, včetně obtížně dostupných samizdatových nebo v zahraničí vydaných sbírek.
Petr Kabeš patřil k blízkým prátelům Jiřího Koláře a podobně jako Kolář vnímá úzké vazby mezi literaturou a výtvarným uměním, přestože sám se do výtvarné oblasti nepouští: "Mě od mala zajímá výtvarné umění, film, a nějakým způsobem to tu literaturu poznamenává, a literatura v lepším případě poznamenává tyhle disciplíny. Vezměte si Godarda, systém citátů u něho je myslím výtvarně podobnej koláži, no a tak dál." Svůj vztah k experimentální poezii, jejíž postupy jistě čtenář v jeho poezii může nacházet, formuloval Kabeš takto:
"Sama práce se slovem je experiment. Když se v šedesátých letech začalo mluvit o experimentální poezii, kterou jsme v Sešitech publikovali, tak jsem si jaksi vybavoval tisíciletý experimenty... najdete je v antice, v barokní poezii. Zajímavé je, že experiment je vlastně souboj se slovem a zároveň pokora. A nemůže být samoúčelná."
Báseň Petra Kabeše v podání Milana Uhdeho:
