Cyklistický nezmar Josef Zimovčák letos objede Českou republiku
Nejmenuje se Zátopek, Masopust, Lendl ani Jágr, ale přesto je jedním z našich úctyhodných sportovců. Josef Zimovčák objel na kole prakticky celý svět včetně tří nejslavnějších etapových závodů planety. Ovšem ne na lecjakém kole, ale na historické "kostitřasu", na kterém se závodilo v dřevních dobách cyklistiky.
Cyklistika je jedním z nejtvrdších sportů vůbec. Když se však někdo vydá na třítýdenní galeje místo na moderním odlehčeném kole vážícím necelé 4 kg, na starém velocipedu se sedminásobnou váhou a hlavně absolutně bez převodů, musí to být opravdový šílenec a samozřejmě také nadšenec. Josef Zimovčák tuto pověst svými kousky už několikrát potvrdil a na úvod prozradil, jaký je rozdíl ujet 100 km na moderním stroji a na tzv. kostitřasu.
"Borci ujedou 100 km na špičkových strojích za 2:15 hod, já zhruba za 3:20 hod. Jedu totiž na kole bez převodů, které váží 25 kg a je staré téměř sto let. Na těchto kolech se začínalo se skutečnou cyklistikou, jezdilo se tehdy 24 hodin nonstop a na něm slavili triumfy první vítězové slavných etapových závodů."
Vrcholem kariéry dnes už jednapadesátiletého rodáka z Veselí nad Moravou je úspěšné zdolání slavné etapové trojkoruny, kterou tvoří Tour de France, Giro d´Italia a Vuelta. Francouzská Tour s více než stoletou tradicí je jakýmsi cyklistickým Mt. Everestem.
"Tour de France má největší jméo, slávu i přízeň diváků. Je nepřekonatelná, města tím žijí. Je to obrovský svátek cvyklistiky. Ale všechny tři podniky trvají tři týdny, mají 21 etap a měří přes 3000 km. Z mého pohledu Tour de France byla první a byla nádherná, Giro bylo velmi těžké a Vuelta byla vlastně odměna."
Během tří týdnů náročných a dlouhých etap, při kterých člověk zdolává alpské i pyrenejské vrcholy, se pochopitelně několikrát dostaví krize. Tvrdého chlapíka z Jižní Moravy však žádná nezdolala.
"Krize se dostavovaly a rozhodnutí vzdát by bylo ejrychlejší a nejjednoduší. Všechno by skončilo a člověk by měl pokoj. Jestliže se na takový projekt připravujete, tak s tím musíte počítat. Když však taková situace skutečně nastala, tak jsem si vždy odpověděl - však jsi to chtěl."
Než si cyklisty, který mimochodem nejezdí na profesionální bázi a v civilním životě se realizuje v pojišťovnictví, všimla na Tour de France širší veřejnost, prokousával se na mnoha jiných náročných závodech. Ke slávě zkrátka vedla dlouhá a trnitá cesta.
"Tour de France byla vyústěním jiných projektů. Jel jsem Paris - Roubaix, Paris - Nice, takže lidé si všímali toho Zimočáka z ČR. Pro mě bylo vždy odměnou, když už čekali na kopci a volali Pepo, Josefe a psali nápisy na cestu, zkrátka mě brali jako součást pelotonu. Ať jsou to Belgičané, Němci, Francouzi, Italové - čekají na Zimovčáka a ptají se, už jel? To je odměna a je to velmi příjemné."
Zimovčákovi cesty na kole však nelemují pouze slavné etapové závody. Při svých cestách objevuje krásy světa i domova také v ústraní před davy cyklistických fanoušků.
"Ke spokojenosti mi stačí jakýkoliv kout i u nás doma. Bytostně jsem se o tom přesvědčil, ať už je to jízda na Praděd nebo v Krkonoších. V zahraničí mne velmi zaujala Austrálie a nakonec i Amerika. Ty nekonečné cesty, které u nás nejsou, horizont 15 mil a nikde nikdo. Jsou to hory, lesy, příroda a nakonec i města a vesničky, které jsou ve všech částech světa nádherné a specifické. Je dobré díva se kolem sebe a těšit se z toho."
Josef Zimovčák si splnil mnoho snů, ale zároveň má před sebou i další výzvy. Letošním projektem si splní jednu z nich.
"Výzev je spousta. Jsem realista, takže vím co je možné a co není. Tour, Giro i Vuelta znamená v překladu okolo a tak se letos hodně těším na projekt "Cesta kolem ČR". 21 etap, 3300 km, projedeme Schengen do Polska, do Německa a tento projekt jeotevřený pro všechny lidi. ostanou tričko a čepici a pojedou se Zimovčákem 50 km nebo třeba etapu. Já se na to těším, je to taková odměna fanouškům, kdy také tady doma odprezentuji 21 dnů šlapání na kole."
