Dabing může pomáhat k lepšímu překladu, říká Jiří Josek
Dnes se v Knihovničce Radia Praha vypravíme na návštěvu za člověkem, který svoje literární síly propůjčuje jiným. Zejména pak nikomu menšímu, než alžbětinci Shakespearovi. Jiří Josek překládá jeho dramata už mnoho let. Minulou středu však byl oceněn tvůrčím stipendiem za překlad divadelních her Edwarda Albeeho. Jiřího Joska před časem navštívil Vilém Faltýnek a jejich rozhovor se snad ani nemohl týkat ničeho jiného než překladů Shakespearových děl.
"Překládám Shakespearovu hru Koriolanus. Jsem v tom nejlepším, končím čtvrté jednání."
Kolikátý váš shakespearovský překlad to je?
"Můj třináctý."
Co vás přivedlo k Shakespearovi?
"Já jsem po dokončení školy nastoupil do Odeonu a tam jsem se podílel na trojsvazkovém projektu Alžbětinské divadlo. A jeden ze spoluautorů, pan Alois Bejblík, mě navrhl za sebe jako překladatele Romea a Julie pro Chebské divadlo. Měl pocit, že by to prý měl zkusit někdo mladší. To já jsem tehdy byl, tak jsem tu hru přeložil. To bylo v roce 1984."
U nás překládá Shakespeara také Martin Hilský. Vnímáte to jako konkurenci?
"Samozřejmě, že to konkurence je. Ale u díla tak mnohotvárného, jako je Shakespeare, má každý překladatel svůj vlůastní jazyk, je to jako partitura, kterou každý překladatel hraje trochu jiným způsobem. A záleží na pojetí divadla, na režisérovi, jakou interpretaci si pro svoji inscenaci zvolí."
Jaký je tedy ten váš Shakespeare?
"No, to se mi těžko hodnotí... Snažím se, abych ten originál postihl ve všech vrstvách. Někteří dřívější překladatelé pohlíželi na Shakespeara především jako na klasika, takže tam nepatřilo nic ošklivého. Ale ten originál obsahuje vedle míst krásných, patetických, poetických, ornamentálních také výrazy jiné, jsou tam místa lascívní, obhroublá, klišé. Takže já se tam snažím tu různorodost stylů dostat."
Měl byste po ruce, třeba v tom materiálu, na kterém zrovna pracujete, nějaký příklad, nějaký překladatelský oříšek?
"To je ještě velice živá záležitost, to bych ještě nerad. Ono se to stále proměňuje. Já s tím překladem vlastně nejsem nikdy hotov. U divadla má člověk víc volnosti. Když překládám pro dabing, je to víc svázáno s originálem, a mně se už několikrát stalo, že jsem ten dabingový tvar nakonec dal i do divadelní verze i do konečné verze pro tisk.
Když se Benvolio potkává s Romeem, Romeo je nešťastně zamilováný a Benvolio říká: Jaký smutek čas ti natahuje? Romeo: Že nemám nic, co by ho ukrátilo. A dál v originále: In In love? Out. Of Love? To se musí přeložit do úst hercům, tak jsem vzhledem k artikulaci navrhl řešení: Benvolio: Zkus lásku. Romeo: Zkouším. Benvolio: Lásku? Romeo: Láskou zkouším. K té, co mně nemiluje. Jde to i po smyslu a má to rychlý spád. A ono u Shakespeara často rozhoduje právě rytmus a spád dialogů. Zkušenost s dabingem tomu napomáhá."
Stalo se někdy, že jste měl u nějaké inscenace pocit, že to je dokonale udělaný Shakespeare?
"Nejsilnější zážitek je pro mně pořád Krejčova inscenace Romea a Julie s Janem Třískou a Marií Tomášovou. To jsem byl skoro ještě v dětském věku. To na mně zapůsobilo obrovsky. Druhý zážitek mám ze studentského představení nějaké anglické školy, která v tehdejším ještě Parku kultury a oddechu, v nějaké vymrzlé ratejně, sehrála Zkrocení zlé ženy. A to takovým experimentálním, ale podle mně dokonalým způsobem."
Máte v úmyslu přeložit kompletní Shakespearovo dílo?
"Ne, tak na to si netroufám. Jednak nevím, jak dlouho budu živ, jednak nevím, jak bych to zvládnul. A taky jsou pravda hry, které bych ne zcela rád překládal, i když se toho nezříkám. Pokud má divadlo o můj překlad zájem, tak to moc rád udělám, protože Shakespeare mě ze všech textů, které se mi dostaly do ruky, bavil nejvíc, nejvíc si u toho užiju, ale abych si dával tenhle cíl, to bych byl příliš troufalý."
Jiří Josek za své překlady získal různá ocenění a je dnes zřejmě vedle Martina Hilského nejaktivnějším překladatelem Shakespeara. Ocenění získal dříve i za překlad Doctrowova románu Ragtime, v roce 2000 za Hamleta a o dva roky později za dabing filmu Boba Fosse All That Jazz.
