"Poznáváte se v Romeu a Julii," ptá se nejslavnější překladatel Shakespeara Martin Hilský

Snad nejsledovanější divadelní událostí v České republice během letních měsíců jsou shakespearovské slavnosti na Pražském hradě. Letošní osmý ročník uvede 27 repríz loňského Hamleta režisérky Lucie Bělohradské. Největší zájem se očekává o premiéru Romea a Julie v novém nastudování Martina Huby.

"Poznáváte se v Romeu a Julii," ptá se nejslavnější překladatel Shakespeara Martin Hilský

Romeo Ladislav Hampl se Zuzanou Vejvodovou coby Julií, foto: ČTK

Láska i nenávist, touha i zmar, to jsou motivy snad nejhranějšího shakespearovského dramatu Romeo a Julie. Díky tomu, že Shakespeare nikdy divákovi nepodsouvá názory, nedává přímé odpovědi, jsou jeho hry nesmrtelné a až děsivě aktuální pro současnou generaci, říká jeden z nejuznávanějších shakespearovských překladatelů Martin Hilský.

"Jeho hry jsou vždy otevřené různým výkladům. Nikdy vám neříká, co si máte myslet. Píše pouze o paradoxech lidského bytí v tomto světě. Dává vedle sebe různé typy, různé postavy, různé situace, konfrontací vzniká magický svět zrcadlení lidských osudů, vášní, povah světa, který je otevřený. Každá doba v Shakespearově světě najde sama sebe. Až lidé půjdou na Romea a Julii, jsem přesvědčen, že to nebude jenom renesanční hra o dvou milencích z Verony, ale bude to o nás, stejně jako Lear a Hamlet."

Představitel knížete Marek Vašut, foto: ČTK

Jste jeden z nejslavnějších překladatelů Shakespeara v České republice. V čem tkví problém v překládání Shakespeara?

"Neřekl bych, že jsem neslavnější, je nás asi pět překladatelů. Ale překládám jinak, to si uvědomuji. Pro mě je problém v tom, býti práv nejenom významu, to je samozřejmé, i když velmi obtížné, ale být také práv Shakespearově hudbě, někdy tomu říkám instrumentace. Velmi mi na ní záleží. Když se potom divadelní, akční verš rozezní v dobré inscenaci, pak je to obrovský divadelní zážitek. Poslání překládat Shakespeara souvisí s řečí v dnešním světě. Podle mne je divadelní řeč vlastně protiváhou dnešních pokleslých řečí, které slýcháme kolem nás. Myslím si, že návrat k hravosti, ryzosti a kráse řeči je záležitostí divadelní a velmi důležitou záležitostí. Už v tomto je Shakespeare aktuální."

Shakespearovy divadelní hry se uvádějí v České republice vcelku často. V čem chtějí být Letní shakespearovské slavnosti výjimečné?

Režisér Romea a Julie Martin Huba a představitelka chůvy Emília Vášáryová, foto: ČTK

"Jsou výjimečné už právě tím otevřeným nebem a místem Pražského hradu. Zeď, u které se představení pořádají, sama mluví, je to královský erb, má paměť. Je to místo spjaté s českým královstvím a českou identitou, což krásně padne shakespearovským královským hrám. Kromě toho je to slavnost a já na slavnosti moc věřím. Je to letní slavnost, rituál. Lidé přijdou večer pod otevřené nebe na Shakespeara. Je to jiný rituál, než jít si koupit lístky do krytého divadla. Má to samozřejmě nevýhody, například akustické. Ta představení vyžadují jiné uchopení, není možné dělat takové jemnosti, jaké můžete dělat na komorní scéně. Mnohokrát jsem seděl mezi diváky, musím se přiznat, že mě jejich reakce velmi zajímala a velmi nadchla. Byla naprosto spontánní. Vedle mne seděli obyčejní lidé, kteří určitě nestudují Shakespeara, možná se o něj ani příliš nezajímají, ale ten divadelní zážitek byl takový, že na něj reagovali s velkým zaujetím. To bylo pro mě velmi povzbuzující. A také se dějí nečekané věci - najednou zaštěká pes, začne bít zvon, to je úžasné, když se to trefí. Je to zvláštní magický prostor, který není nahraditelný. Má svá rizika ve špatném počasí, samozřejmě."

Romeo a Julie v prostoru Nejvyššího purkrabství, kde se bude hrát po deseti letech, získá podle překladatele Martina Hilského neopakovatelnou atmosféru královského dramatu.