Sláva Letních shakespearovských slavností je Romeo a Julie

Romeo a Julie, foto: Pavel Mára

Až do 12. září je Nejvyšší purkrabství Pražského hradu dějištěm tradičních Letních shakespearovských slavností. Profilovým představením letošního ročníku je "Romeo a Julie", nejslavnější z tragédií velkého dramatika, od jehož narození uplynulo letos 440 let. Poprvé se zde, v imaginárním prostředí pod širým nebem, hrála před deseti lety. Nyní, v novém překladu Martina Hilského a v novém nastudování slovenského režiséra Martina Huby s novými, převážně mladými interprety, ožila podruhé. Završuje tak - po loňském "Hamletovi" v režii Lucie Bělohradské s Jiřím Langmajerem v titulní roli a předloňském veleúspěšném "Králi Learovi" režírovaném rovněž Hubou, v němž jako hlavní hrdina exceloval Jan Tříska - "tragickou rodinnou trilogii". V příštích dnech, jak dále informuje Evelina Himalová, uvidí nesmrtelný příběh lásky veronských milenců také diváci v Bratislavě a v Brně...

I v těchto dvou městech totiž probíhá v letní sezóně - po vzoru Prahy - zmenšená podoba slavností. V Bratislavě, kde se uskuteční letos teprve počtvrté, bude od 26. července do 2. srpna šest večerů na nádvoří hradu patřit zmíněné česko-slovenské inscenaci "Romea a Julie", dva večery pak stejnému titulu v podání britského divadla TNT Theatre and the American Drama Group Europe. Na romantickém nádvoří brněnského hradu Špilberk se po několika červencových reprízách loni premiérovaného "Hamleta" letošní novinka - "Romeo a Julie" - odehraje v prvním srpnovém týdnu.

Režisér Martin Huba tuto inscenaci pojal podle svých slov jako "energické, rafinovaně aktualizované představení s neokoukanými hlavními představiteli". Těmi jsou čerství absolventi DAMU, JAMU a konzervatoře - Jiří Hájek a Ladislav Hampl, kteří se střídají v roli Romea, a Kateřina Čapková a Zuzana Vejvodová, alternující Julii. Podle Huby je obsazení ústředního páru, ale i dalších postav mladými herci záměrné; "Shakespeare uvádí, že Julii je třináct let, takže její matce, která ji měla v přibližně stejném věku, musí být kolem pětadvaceti, šestadvaceti," vysvětlil důvod, proč roli Kapuletové svěřil její čtyřiadvacetileté představitelce Martině Válkové či její vrstevnici Janě Janěkové mladší. Vedle publiku zatím málo známých tváří postavil ovšem i zralé herecké osobnosti, například Bohumila Klepla, Jana Vlasáka, Davida Suchařípu nebo Marka Vašuta, které si vytipoval z předchozí spolupráce, a také svoji dlouholetou profesní kolegyni Emílii Vašáryovou z Národního divadla v Bratislavě, která přidělený part chůvy hraje ve slovenském jazyce...

"Som veľmi rád, že som mohol pozvat paní Emíliu Vašáryovú, ktorá je pre mňa nielen herečka, ale aj človek veľmi širokého spektra, širokej skúsenosti a schopnosti pochopit zložitosť súvislostí, v ktorých sa jako dramatická postava nachádza,"

uvedl Huba s tím, že vděčí všem právě takovýmto umělcům, kteří v "Romeovi a Julii" nemají příležitost hrát krásné meggarole, jež by si poprávu zasloužili - hra je prostě nemá, napsány jsou jen pro mladé herce -, přesto ochotně přijali i malé, neméně důležité úlohy, vyžadující však určitou lidskou a hereckou zralost.

Tragédie "Romeo a Julie" patří k Shakespearovým raným dílům. Shakespeare ji dokončil s největší pravděpodobností na rozmezí let 1595-96, v době, kdy měl právě za sebou komedie "Marná lásky snaha" a "Sen noci svatojánské" a bezprostředně před tragédií "Richard III.". Její kouzlo - ve shodě s tvrzením autora překladu Martina Hilského, že "každá doba najde v Shakespearovi sama sebe" - podle Huby spočívá v tom, že do ní svou životní zkušenost nepromítají jenom herci, ale také diváci...

"...pretože, keď si to uvedomíte, čo je témou, témou je láska, tak večer čo večer tam bude v hľadisku sedieť 600 príbehov. Každý určitú skúsenost s týmto fenoménom má, a bolo by naivné si myslieť, že divák v hľadisku je o niečo chudobnejší než my. Naopak si myslím, že tam v tej tme toho hľadiska bude ukrytých každý večer zopár veľmi zaujímavých príbehov, možno rovnako zaujímavých ako na javisku. Preto je dost doležité, abyzme ten príbeh nechápali len ako nejakú rozprávku, ale lásku ako takú sa snažili pochopiť v celej jej protirečivosti, v celej jej komplexnej zložitosti - to vlastne je i ta téma Shakespeara - či je láska väčšie požehnanie, anebo či je to väčšie utrpenie; či je tá láska východiskom, alebo naopak, či studnicou, v ktorej sa utopíte, a ta ďalej, a tak ďalej. Samozrejme tá odpoveď je zložitejšia o to, o čo je tých argumentov, tých divákových skúseností viacej. Já si myslím, že nejaká jednoznačná odpoveď na to nie je, nie jestvuje. A nech by už, a to by som bol rád, keby nám bolo po zhliadnutí toho predstavenia pomerne jasné, že i nebezpečenstvo, to, že se pri tej láske aj spálite, nech je už akokoľvek veľké, tak tá nútnosť, tá povinnosť účastnit sa toho - milovat a milovaným byť, to sme asi povinovaný absolvovat navzdory tým vzpomínaným rizikám."

Tolik režisér Martin Huba k letošnímu profilového titulu letošních Letních shakespearovských slavností v Praze, Bratislavě a Brně.

Na závěr dodejme, že návštěvníci v Praze se kromě "Romea a Julie" a česky uváděného "Hamleta" z loňského roku, mohou těšit i na "Hamleta" v angličtině, kterého v provedení velkých loutek představí společnost Czech American Theatre ze Spojených států amerických. Hostujícím souborem bude i Divadlo F. X. Šaldy z Liberce s Kačerovou inscenací hry "Konec dobrý, všechno dobré". Pod názvem "Blázni a milenci a básníci" uvede koncem srpna překladatel, anglista a esejista Martin Hilský, profesor anglické literatury na Univerzitě Karlově, v rámci své benefice večer nejznámějších milostných scén a Shakespearovských sonetů.

Zajímavou doprovodnou akcí slavností, která v prostoru Pražského hradu potrvá do konce léta, je také výstava "Maximální fotografie". Představuje velmi nevšedním způsobem díla deseti významných českých fotografů - mimo jiné i Františka Drtikola a Ladislava Sitenského. Sedmadvacet fotografií velkých formátů lze nalézt na různých hradních prostranstvích, například také na terase Zahrady "Na Valech", kde jsou obzvláště působivé. Kurátor výstavy Pavel Scheufler to komentuje: "Umělecké fotografie bývají tradičně vnímány v uzavřeném prostoru výstavních síní; Hrad je jedinečnou galerií, kde se právě fotografie mohou představit v netradičních souvislostech."