Praha nabízí výstavu klasika české fotografie Františka Drtikola
Už jen do 6. června je možné v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze navštívit výstavu prací klasika české fotografie Františka Drtikola z let 1918 až 1935, kontinuitně navazující na expozici, která zde probíhala před čtyřmi lety, na níž byl k vidění výběr Drtikolových snímků z jeho raného období, tj. let 1901 až 1914. Více informací má Evelina Himalová.
Je samozřejmé, že i nynější výstava, obsahující díla vzniklá po Drtikolově návratu z první světové války, se koná na stejném místě a ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, s nímž je umělcovo jméno spojeno už od roku 1914, kdy tato instituce, která spravuje jeho pozůstalost, připravila výstavu, jenž prezentovala velký soubor Drtikolových fotografií. O šest let později, kdy zde proběhla jeho první samostatná výstava, muzeum získalo další snímky, které se staly základem sbírky české fotografie, čítající dnes na 60 tisíc exponátů. Podle kurátora výstavy i fotografické sbírky muzea Jana Mlčocha od roku 1939 do roku 1942 předal Drtikol pražskému Uměleckoprůmyslovému muzeu dar v položce pěti tisíc svých fotografií, kreseb a dokumentů.
"Z tohoto souboru my vlastně jsme tuto výstavu připravili,"
uvedl kurátor Jan Mlčoch. Dodal, že stejně tak jako minulá výstava, která se snažila poodhalit Drtikolův myšlenkový svět, se nejprve konala ve Švýcarsku, než měla českou premiéru v Praze, i současná byla nejdříve uvedena v zahraničí: Loni v listopadu ji viděli návštěvníci Domu fotografie v Moskvě, kde měla velký úspěch.
Nejobdivuhodnější jsou na ní samozřejmě Drtikolovy snímky akcentující krásu a ladnost ženského těla, perfektní kompozici a geniální hru světla a stínu, ale i jeho fotografie figurek, vyřezaných ze dřeva, jimiž se poté, co opustil v roce 1925 živý model, a po dalším uměleckém přerodu, posunul více k symbolickému obsahu svého díla. Dále je vystavena portrétní tvorba, snímky navazující na kubistické a expresionistické tendence, i ukázky Drtikolových kreseb autentických ženských postav aranžovaných tak, jak byly ve své době včetně světelných efektů fotografovány. Všechny snímky jsou dokonale adjustované a zarámované. Šerosvit v celém prostoru expozice jednak chrání cenné snímky, ale také výborně doplňuje atmosféru starých pigmentových tisků. K výstavě vyšel kvalitní katalog, a k vidění je také filmový dokument Jiřího Holny, založený na Drtikolových zápiscích. Návštěvník může absolvovat i interaktivní program využívající hru se stínem vlastního těla, a 30. května též výtvarný workshop v zahradě muzea.
Důležité mezníky Drtikolova života, které měly vliv na zařazení jeho tvorby do kontextu světové moderní české i světové fotografie 20. století, Jan Mlčoch na závěr shrnul.
"Drtikol se narodil koncem 19. století. Na začátku dvacátého studoval v Mnichově, a v roce 1912 si otevřel v Praze docela dobře vedený fotografický ateliér, ve kterém mimo portréty začal dělat i fotografické akty. Právě těmi se již v meziválečné době stal světoznámým. A to nepřeháním, protože když v roce 1925 byl na výstavě dekorativních a inženýrských umění v Paříži představen soubor jeho fotografií, byl odměněn Zlatou medailí. Následovala řada výstav po celém světě, mimo jiné i řada samostatných autorských výstav v Americe, které probíhaly až do závěru 20. let. A když v roce 1935 ukončil svoji fotografickou činnost, tak vlastně už měl za sebou nejméně tři základní periody svého díla, tj. secesní tvorbu z let 1901 až 1914, pak tvorbu v duchu art-deco - v letech 1918 až 1930, a od roku zhruba 1930 do roku 1935 pracoval speciální metodou fotografických inscenací se siluetními figurkami, které souvisely s jeho orientací a duchovní odkaz Východu. Byl vlastně jedním průkopníků nebo jedním z těch, kteří přinesli buddhismus do českých zemí. Svými žáky je považován za člověka, který v této věci dokázal velmi mnoho. Takže Drtikol je pro nás nesmírně zajímavý. Patří k autorům, od nichž se odvozuje moderní česká i světová fotografie 20. století."
