Dana Zátopková: "Těším se na Železného"
Už jenom pár dní zbývá do začátku olympiády. Do Atén se na sportovce z celého světa jede podívat i slavná česká atletka Dana Zátopková. K vrcholům její kariéry patří helsinská olympiáda v roce 1952, kdy vyhrála hod oštěpem v novém československém i olympijském rekordu. S legendou české atletiky hovořila Lenka Jansová.
Jaká byla atmosféra v dvaapadesátém roce na olympiádě?
"Samozřejmě pěkná a pro nás nejpěknější, protože jsme byli s manželem zrovna v takovém ideálním věku, kdy člověk o atletice už něco ví a má už nějaké zkušenosti. Bylo nám třicet let, říká se, že je to ideální věk pro atleta, pro oštěpaře a pro běžce. Atmosféra tam byla moc hezká také kvůli tomu, že Finové jsou velice nadšení pro atletiku a rozumí jí, takže člověk si tam připadal jako mezi atlety, celý finský národ se zúčastňoval olympiády. My jsme měli to štěstí, že jsme tam udělali díru do světa, že jsme tam vyhráli čtyři zlaté medaile. Takže všichni kolem nás poskakovali a obdivovali nás a hodně to potom ovlivnilo náš další život."
Jak byste srovnala sport v roce 1952 a dnes?
"Lehko se to srovnává, protože v té době byla atletika ještě tradiční, i všechno uspořádání kolem olympijských her bylo ještě tradiční. Dneska se to stalo takovým veřejným zájmem, olympijské hry jsou sledované celým světem, tak se kolem toho dělá daleko větší show, protože lidi to chtějí a je to atraktivní. Já proti tomu nejsem, já jsem s tím celou dobu žila, takže mně ten vývoj připadá samozřejmý, protože všechno na světě se vyvíjí a všechno se modernizuje. Těším se do Atén, ale protože jsem už olympijských her viděla hodně a jsem odborník, tak pro mě by bylo nejlepší sedět doma, mít k ruce světovou listinu nejlepších atletů a každou disciplínu vidět dvakrát nebo třikrát, kdo přešlápl, kdo nepřešlápl a tak dál... A pěkně si pohodlně u toho sedět u televize."
Emil Zátopek získal na olympijských hrách v Helsinkách tři zlaté medaile. Jak jste olympiádu prožívali společně?
"Bylo to jedno z nejšťastnějších období v našem životě. Jednak jsme se oba dva zabývali vrcholovým sportem, atletikou. Jednak nám to vyšlo, to bylo nejen naše umění, ale také trochu štěstí, protože k tomu, aby člověk uspěl, nestačí kolikrát jenom to, že umí, ale je potřeba také trochu štěstí..."
Jak jste se dostala od házené k oštěpu?
" Myslela jsem si, že už nikdy nebudu dělat nic jiného než házenou, protože jsem házenou hrála už před válkou, po válce také... Takže jsem si myslela, že už zůstanu navždy házenkářka, ale pak jsem šla po válce studovat tělocvik a při tom se zjistilo, že mám velký talent na oštěp. Když jsem dělala zkoušky z atletiky, tak náhodou jedna moje kamarádka, která byla v mém semestru, byla dobrá oštěpařka, tak si vybrala oštěp. Protože z celého semestru se nikdo jiný na oštěp nepřihlásil než ona, tak mě uhnala, abych si šla s ní hodit oštěp. Hodila jsem tam tehdy hodně daleko a všichni se divili, tak mě začali povzbuzovat, abych se trošku zajímala o oštěp, což jsem udělala. Za měsíc jsem vyhrála mistrovství republiky, takže se dá říci, že jsem měla dobrou průpravu z házené, trochu jsem se to naučila a velice lacino jsem přišla ze začátku k úspěchu a to mě začalo zajímat. Říkala jsem si, že když to neumím a jsem u nás nejlepší, tak když se do toho dám a budu se o to zajímat, mohla bych uspět, což se taky stalo."
Mám radost, že by tam mělo jet pět našich oštěpařů, dva kluci a tři holky a to tady ještě nebylo. Těším se na Železného, i když nemusí vyhrát, ale myslím si, že jednu medaili by mohl přivézt. Guzdek, ten druhý náš oštěpař, si letos na jaře zranil loket, takže to asi nedopadne moc slavně. Ale pak tam máme tři holky, z nich nejnadanější je Nikola Brejchová, která má letos vynikající formu, a myslím si, že může také získat medaili. Pak je tam Klimešová, které kdysi vyhrála mistrovství juniorů v Chile a teď se probojovala na olympiádu. Je menší postavy, není tak talentovaná jako Nikola, ale zase má velice dobré nervy. Uvidíme, budu jim držet palce."
