Rozloučení s Danou Zátopkovou
Emil Zátopek měl zlaté medaile. A měl zlatou Danu. Sama měla zlato z olympijských her, jako Emil. Ale o tohle zlato nejde. Někdejší předseda Mezinárodního olympijského výboru o Zátopkovi řekl památnou větu: „Dostalo se mu požehnání, že se oženil s paní Danou.“ O téhle legendě se bude hovořit pořád, dokud sport bude sportem. Byla pro celé generace majákem, rádcem i přítelem. S olympijskými medailemi se k ní vraceli i největší sportovní hvězdy…
Návštěvníci restaurace U Rudolfina v Praze povstávají. Ke stolu, kde sedí na pivu bývalí olympionici i s tehdejším předsedou Olympijského výboru doktorem Jiráskem míří drobná šedovlasá žena. A všichni se přidávají k potlesku. To přišla Dana Zátopková. Takových hřejivých epizod s olympijskou vítězkou a manželkou Emila Zátopka bychom našli bezpočet. Byla by tak populární a uctívaná, kdyby nebyla životní partnerkou kdysi nejslavnějšího sportovce planety? Je pravda, že vedle Zátopkových čtyř olympijských zlatých medailí a desítek světových rekordů byla její sportovní kariéra méně hvězdná, ale co by za to jiní sportovci dali. Vždyť ještě na olympiádě v Římě, osm let po triumfu v Helsinkách, Dana oštěpem dohodila na stříbrnou medaili. To jí už bylo osmatřicet a ještě dva roky před tím vytvořila nový světový rekord v hodu oštěpem. Tak tu medaili v Římě odnesla na tribunu, kde seděl Emil s přáteli. Jak potom ráda říkala: „Jenom jako divák a manžel.“
Oni dva se vůbec rádi popichovali, i na veřejnosti. Když v Helsinkách Dana zvítězila v hodu oštěpem a Emil krátce předtím získal svou první zlatou, řekl na tiskovce, že svým prvenstvím Danu inspiroval k olympijskému vítězství. Tak mu na to Dana řekla: „Tak inspiruj nějakou jinou, jestli pak hodí přes padesát metrů!“ V jeden den na olympiádě oba získali zlaté medaile. V jeden den se oba na Moravě narodili. Dana byla o pár hodin starší. Ale maminka Zátopková před svatebčany tvrdila, že se Emil narodil hned po ránu. To se přece tenkrát slušelo, aby ženich byl starší než nevěsta. Tohle Dana často dávala k dobru, když sekundovala skvělému vypravěči, jakým Emil byl, na mnoha setkáních a posezeních. Tam kde byli Zátopkovi, tam bylo vždycky nabito, dobrá nálad a plno legrace. Ale když dávali rozhovor do rozhlasu, nebo pro noviny, tím, kdo většinou našel na otázku správnou a pohotovou odpověď, byla Dana. Emil byl vždycky srdcař, bouřlivák. Ne všechna jeho rozhodnutí byla dobrá, asi nejvíc mu přátelé vyčítali, že na nátlak KSČ odvolal svůj podpis na občanském, protirežimním manifestu Dva tisíce slov. Daně, která manifest podepsala s ním, o tom nic neřekl. Později se zmínila, že kdyby věděla, co chce Emil udělat, nikdy by to neprošlo. Slavný pár sportovních legend za komunistického režimu neměl na růžích ustláno. Emil už byl v lidové armádě, když požádal Danu o ruku. Vojáci mu nechtěli dát ke svatbě souhlas, protože Dana byla kádrově špatná. A jak! Tatínek Ingr byl legionář a plukovník předválečné armády. A k tomu ještě její kmotr Sergěj Ingr, ministr obrany v exilové vládě v Londýně, významný politik a diplomat, přítel prezidenta Beneše. Když později soudruzi tlačili na Danu, jako olympijskou vítězku, aby taky vstoupila do strany, byla s nimi hned hotova. „Raději ne, později byste mi vyčítali můj původ.“ Zátopkovi si rozhodně nežili nad poměry, Emil se musel několik let živit jako dělník v geodetické firmě. Dana nakonec zůstala na Julisce u oštěpu s nejnižším platem mezi atletickými trenéry Dukly. A znovu to na ni zkoušeli. Když odvolá, bude mít tu nejvyšší třídu a úplně jiné peníze. Problém vždycky nastal, když přijela do Prahy významná návštěva a chtěla se s legendárními Zátopkovými setkat. To se pak řeč vždycky stočila jenom na slavnou historii a památné okamžiky. O tom, jak si legendární pár žije, nikdy nepadlo ani pár slov. Nestěžovali si. Žili v domku v pražské Troji, který si sami postavili s pomocí pár přátel a kamarádi jim zůstali. Chodili sem, i když Emil zemřel. Na stole ve velkém pokoji stával malovaný džbánek s pokličkou, ve kterém Dana schovávala trochu popela z manželovy urny. Když seděli s přáteli u vínka, tak si vždycky s Emilem přiťukli. Emil měl zlaté medaile a měl i zlatou Danu. Na jeho pohřbu v Praze řekl tehdejší předseda Mezinárodního olympijského výboru Juan Antonio Samaranch: „Dostalo se mu požehnání, že se oženil s paní Danou.“Věřila někdy, že se s Emilem po smrti znovu setká? Strašně by si to přála, ale nedoufala v to. „Nejsem věřící, uctívám přírodu. Emil mi vždycky říkal: Ty jsi úplný pohan!" Ale celý život věřila, že cokoli dobrého udělá pro druhé, nebo jen tak, aby bylo lépe, že se jí to dobro zase odněkud vrátí. „Nikdy v životě jsem neudělala žádný podraz, žádný podfuk, nic zlého …“ Proto jsme ji měli tak rádi, proto měla naši úctu, proto její přátelé, olympijské legendy i obyčejní kamarádi, jsou teď, když zlatá Dana odešla, tak smutní. Zůstala tu její památka, a to není málo.