Dětem z Ukrajiny se na ozdravném pobytu v Česku líbí

V krásném prostředí pod Kralickým Sněžníkem se v těchto dnech rekreují děti z Ukrajiny. Větší část tvoří potomci Volyňských Čechů a pak jsou tu děti z oblasti Černobylu, jejichž rodiny byly vystěhovány do nově vzniklých sídlišť nebo vesnic. Když tábor navštívila Zdeňka Kuchyňová, byla právě doba oběda.

Dětem z Ukrajiny se na ozdravném pobytu v Česku líbí

, foto: ČTK

Jak jsem se při obědě dozvěděla, dětem česká kuchyně chutná. Mají rádi knedlíky, přímo milují džemy a ovoce. Kapesné by pak nejraději utratily za chipsy nebo zmrzlinu. Na táboře v Horní Orlici jich je letos šedesát. Všechna místa, kde se tábory konají, mají neponičenou přírodu, aby působila i na zdraví dětí. Třítýdenní pobyt hradí z velké části české Ministerstvo zdravotnictví a organizátorem je Společnost přátel národů východu. Milan Bouška působí jako vedoucí už 13 let a protože jsou na táboře potomci Volyňských Čechů, zeptala jsem se, jak děti mluví?

"Česky mluví pouze menšina a to zejména tam, kde se v rodině vyskytují matky, které jazyk udržují. Je to samozřejmě místy už archaická čeština poznamenaná tím, že tam jejich předci odešli koncem 19. století. Takže zhruba jedna pětina dětí se dohovoří česky a zbytek již tento kontakt s jazykem ztratil, ale jejich babičky a dědečkové, když mně píší dopisy, tak nádhernou starobylou češtinou ještě vládnou."

Výbornou češtinou mluví i lékařka Emma Snidevičová, jedna z vedoucích. Její předkové přišli na Ukrajinu zhruba před sto lety a ona pochází z Malé Zubovčiny. Jak uvedla, česká menšina byla v této oblasti hodně zastoupena.

, foto: ČTK

"Pořád to byla česká a jednalo se také v češtině. Ale když se udělal program stěhování, tak tam Čechů zůstalo málo, takže teď se česky mluví většinou u nás na společnosti. Ale to, že my ji používáme v rodině, to se mě jako mamince moc podařilo.

Takže vaše děti taky mluví česky?

Mluví česky a dobře a dostali se na vysokou školu tady do Čech."

Možná budou uvažovat o české škole i děti dalších Volyňských Čechů. I když odpočívaly po celodenním výletu do Prahy, přišly za námi tři čtrnáctileté dívky. Tábor se jim líbí a nejsou tu poprvé.

"My jsme všichni děti Volyňských Čechů.

A jak se u vás doma mluví?

Česky a rusky...

Pokolikáté už jste tady na táboře?

Byla jsem tu dvakrát a v Česku jsem po čtvrté."

Tábor trvá tradičně tři týdny a jeho organizátoři se snaží skloubit stránku zotavovací i poznávací, aby děti poznaly vlast svých předků. Děti měly několik celodenních výletů a nejvíce se jim líbilo termální koupaliště ve Velkých Losinách. Jak dodal Milan Bouška, dobře je přijímají i místní lidé.

"Protože už běžela reportáž v televizi o našem pobytu, a přijeli jsme do Králík, tak lidé je poznávali. Chodili za nimi, ptali se jich, jaký je žitov u nich, jak se mají, co se jim tady líbí a mohu k tomu podotknout jedno. Ty děti vidí jednak obrovský rozdíl v životní úrovni mezi Ukrajinou a Českou republikou a co oceňují, že lidé vesměs dávají najevo, že o jejich problémech vědí."

A jedna zajímavost na závěr. I když už v seznamu dětí byla převážně ukrajinská jména, přesto jsem tu objevila i typické česká. Příjmení Novák se neztratilo na Ukrajině ani za sto let.