Děti z pražské školy pro nevidomé dostaly od Českého rozhlasu dárek už o adventu
Na většinu vánočních dárků jsme si museli počkat až na Štědrý večer, některé se ale přece jen rozdávaly dřív. Takovým dárkem byl i zpěvník písniček Jiřího Pavlici a jeho skupiny Hradišťan v Braillově písmu. Dětem z pražské Speciální školy pro nevidomé a slabozraké jej Český rozhlas spolu s Hradišťanem předal už o druhém adventním týdnu. Při malé slavnosti, která předání dárku provázela, nechyběla ani Milena Štráfeldová:
- zahrál Hradišťan dětem, které zcela zaplnily koncertní sál školy pro nevidomé. Ve Wrbnovském paláci nedaleko pražské Lorety, kde škola Jaroslava Ježka sídlí, se děti s vadami zraku věnují hudbě už desítky let. Ústav slepců zde byl zřízen dokonce už v roce 1837. Jiří Pavlica s Hradišťanem sem však tentokrát nepřijeli jen "na besedu". Zazpívali i několik písniček ze zpěvníku, který pro nevidomé děti vydalo v Braillově písmu Hudební vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu. A podle jeho vedoucí Evy Ješutové to nebyla první spolupráce Českého rozhlasu se slepeckou školou:
"My jsme před čtyřmi lety založili vydavatelství a nakladatelství a před třemi lety jsme navázali kontakt s touto školou pro nevidomé a slabozraké. Navštívili jsme je na Mikuláše a ta atmosféra byla taková, že nás dostala. Tak jsme přemýšleli, co bychom mohli udělat pro to, abychom těmto dětem, které jsou skvělé a vynikající muzikanti, usnadnili nějak život. A protože jsme začali vydávat noty k populární hudbě, tak jsme se rozhodli, že zkusíme, co to udělá. Před rokem jsme předali první album, byly to písničky Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Druhým sborníkem, který jsme nechali vytisknout i v Braillově písmu, byly písničky Petra Hapky a Michala Horáčka a tím třetím je Hradišťan a Jiří Pavlica."
Pro Jiřího Pavlicu a Hradišťan není spolupráce s nevidomými také žádnou novinkou:
"My už myslím pět let děláme pravidelné koncerty pro Tyfloservis, což je organizace, která pomáhá zrakově postiženým. Spolupráce s lidmi, kteří mají v jistém smyslu handicap, je úžasná. Oni jsou citliví, vnímaví, ať jsou to děti nebo dospělí, a pro takové lidi se hraje krásně. A musím říct, že i pro mne je to v řadě koncertů, které máme, vždycky něco výjimečného a zároveň i psychicky velmi náročného, protože člověk se hodně vydá."
Nabídka Českého rozhlasu, aby spolu připravili zpěvník písniček Hradišťanu ve slepeckém písmu, udělala Jiřími Pavlicovi velkou radost:
"Nejvíc mne na tom zaujalo a od té chvíle jsem neváhal už ani vteřinu, že to vyjde v Braillově písmu. Připadlo mi, že to má obrovský smysl, že to je nový rozměr i v té práci, kterou člověk dělá. Může vlastně oslovovat lidi, kteří jsou v jistém smyslu handicapováni, na druhou stranu ale kde je jim ubráno, je jim často jinde přidáno. Oni jsou nesmírně muzikální."
To také děti z Ježkovy školy hned dokázaly, když si s Hradišťanem zazpívaly:
Na vzniku zpěvníku se podílel i převor břevnovského kláštera benediktinů Petr Siostrzonek, který k němu napsal předmluvu. Dětem při slavnostním předání řekl:
"Pro mnohé z vás je tím vaším zrakem především vaše srdce. A já bych vám moc přál, abyste tím srdcem viděli jenom samé pěkné věci. A abyste viděli srdce i v těch písničkách, které pro vás Hradišťan připravil a které vám Český rozhlas předal, takovým způsobem, abyste si na ně doslova mohli sáhnout a sami si je zazpívat a zahrát."
Zpěvník písniček Hradišťanu v Braillově písmu si z Prahy odvážely i děti ze Základní školy pro zrakově postižené v Brně.
"Moje děti je využijí velice dobře, protože všechny jsou hudebně nadané. Braillův notopis ovládají, takže si to přečtou a za chvilku to budou umět."
- dodává k tomu jejich učitelka Lada Markusová. Naučit se ovšem noty ve slepeckém písmu není podle ní jednoduché:
"Trvá delší dobu, nežli se člověk Braillův notopis naučí, protože každá nota, i podle své délky a podle výšky, má vždycky jiný znak. Takže oni si musí nejdřív nějakou část přečíst, dostat to do hlavičky, zapamatovat si to, a teprve potom si to zkusit přehrát."
To potvrdila i jedenáctiletá Eva Blažková, která brněnskou školu navštěvuje. Od první třídy hraje na klavír, flétnu, chodí i na hodiny zpěvu:
"Já jsem se to učila asi tak tři roky, ale až ve čtvrté třídě jsem začala hrát z not."
O zpěvníky, které Česky rozhlas v Braillově písmu vydává, je mezi nevidomými dětmi zájem:
"My je necháváme dělat jen pro školy, protože ta výroba je poměrně nákladná, takže běžně v prodeji narozdíl od normálních notových materiálů nejsou. Byly ale požadavky na dotisk, na další výrobu, takže se jim určitě líbí,"
- říká Eva Ješutová z Hudebního vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu.
