Diag Human ve sporu se státem stále vede

Česká republika prohrála další arbitráž. S povinností zaplatit firmě Diag Human téměř 9 miliard korun je to druhý největší spor státu se soukromou společností a s 12letou historií nejdelší kauza tohoto typu. Stát se však utěšuje tím, že rozhodnutí nemusí být konečné a lze ho zvrátit.

Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek na mimořádné tiskové konferenci k rozhodčímu nálezu v kauze Diag Human, foto: ČTK

Na rozdíl od složitých sporů s mediální společností CME nebo s finanční skupinou Nomura se zdá být arbitráž s firmou Diag Human poměrně přehlednou záležitostí. Začátkem 90. let české ministerstvo zdravotnictví vyhlásilo soutěž na zpracování krevní plazmy. Ke společnému vítězství mířily firmy Conneco (z níž se později stal Diag Human) a Novo Nordisk. S nimi úřad už i dohodl předběžně přijetí nabídky. Poté však z obchodu sešlo. Podle některých interpretací firmy ve výběrovém řízení nakonec neobstály, podle jiných tehdejší ministr jen svévolně nerespektoval výsledky soutěže a vypsal novou. Dánské firmě Novo Nordisk pak ještě ministr Martin Bojar dopisem sdělil, že nevyhrála právě kvůli spojení se společností Conneco. Její jednatel Josef Šťáva byl tehdy vyšetřovaný kvůli korupci, nelegálnímu vývozu a jiným podezřením.

Ovšem pro nic z toho nebyl odsouzen. A začal se domáhat odškodnění za to, že přišel o předběžně sjednaný obchod, o dánského partnera i o šanci ještě vůbec působit v daném oboru. Z dnešního pohledu požadoval pakatel – pouhé půl miliardy korun, ze které ještě později slevil na 200 milionů. Už před jedenácti lety Šťávova firma pod novým názvem Diag Human uspěla u rozhodčího senátu, který jí dal zapravdu, byť neurčil výši škody. Tam začala série proher českého státu. Rozhodnutí bylo znovu potvrzeno, další žaloba na jeho neplatnost zamítnuta. Po přezkumu rozhodčích řízení byla stanovena povinnost České republiky zaplatit firmě přes 300 milionů, které mimochodem stát již i uhradil. V následné arbitráži však nakonec byla škoda vypočítána na více než 4 miliardy, ovšem s úroky dosahuje výše téměř 9 miliard a každým dnem roste asi o jeden a čtvrt milionu korun.

Stát mezitím navíc vydal mnoho desítek milion korun na právníky, analýzy a posudky, které zatím nepřinesly nejmenší úspěch. A ani současný, od té doby již třináctý ministr zdravotnictví Tomáš Julínek se s verdiktem nehodlá smířit: "Já budu určitě vládě navrhovat, aby byly využity všechny prostředky přezkumu tohoto rozhodnutí, protože jsme přesvědčeni, že je postaveno na chabých důkazních základech a byli jsme překvapeni rozhodnutím tohoto arbitrátního tělesa." Podle Julínka by se vláda mohla kauzou zabývat už příští středu.

Novinář Jan Urban, který kauzu dlouhodobě sleduje a napsal o ní knihu, ale v České televizi řekl, že ministr se jen snaží případ odsunout a opakuje chyby svých předchůdců, které prohru státu už jen a jen prodražují: "Pro každého politika je asi vlastní ten pocit – nesmím se zeptat, kdo za to může, protože někdo by se jednou mohl zeptat na to samé k mé osobě."