Dirigent Jakub Hrůša na tři dny v čele jedné z nejlepších filharmonií světa

Jakub Hrůša|Foto: Petra Hajská, Česká filharmonie

Renomovaný český dirigent Jakub Hrůša poskytl Českému centru New York rozhovor těsně před dirigováním prvního ze tří koncertů s Newyorskou filharmonií a houslistkou Hilary Hahn.

Kolikrát jste hrál s New York Philharmonic?

Tento týden vystupuji s New York Philharmonic, myslím, že počtvrté nebo popáté. Je to vždy skvělý zážitek. Newyorčané jsou extrémně technicky vybavený orchestr, který má navíc velmi rázný a živý zvuk, jejich koncerty mají vždy hodně ‚šťávy‘.

A osobnostně se k sobě velmi hodíme. Soubor v posledních letech výrazně omládl a ze své zkušenosti mohu říci, že je velmi otevřený jak novému repertoáru, tak novým nápadům v dílech, které hráli nesčetněkrát. Jednoduše řečeno, práce s nimi je velmi kreativní, osvobozující a osobně uspokojující.

Nyní se k tomu všemu připojuje nově zrekonstruovaný, vlastně – uvnitř – zbrusu nový koncertní sál, který orchestru umožňuje vypořádat se s ještě většími detaily a nuancemi. Myslím, že muzikanty to baví a oceňují, že najednou mohou hrát na jiné úrovni zpracování. Nové akustické a vizuální médium také přitahuje mnoho diváků, takže koncerty Newyorské filharmonie jsou skutečně velkou událostí.

Foto: Oficiální stránky New York Philharmonic

Proč konkrétně se sólistkou Hilary Hahn a proč právě tento repertoár?

Pokud jde o naši sólistku, s Hilary Hahn, extrémně slavnou a respektovanou tady v Americe, jsem spolupracoval jen jednou, a to už je pěkných pár let. Pamatuji si, že jsme hráli nepříliš známý Menottiho houslový koncert. Bylo to ve Stuttgartu. Od té doby jsme se potkali několikrát, ale nikdy jsme neměli příležitost spolu znovu vystupovat. Na hudební setkání s ní se moc těším.

Foto: Decca

Hilary je velké jméno, velká celebrita klasické hudby a těším se na spolupráci s ní, která mě také inspiruje k novému pohledu na Prokofjevův První houslový koncert, který miluji, je to naprostá pecka. Ostatně i zbytek programu je neméně poutavý: na úvod zahrajeme Baladu a moll od Samuela Coleridge-Taylora, černošského britského skladatele doby Dvořákovy a Čajkovského, a v druhé polovině slavný Koncert pro orchestr maďarského skladatele Bély Bartóka, virtuózní skladba, ve které může každý orchestr ukázat své nejlepší kvality.

K programu jsme se dostali vzájemnou diskusí. Po českých skladbách Dvořáka a Janáčka, které jsem zde dirigoval při svém debutu v roce 2017, jsem později přinesl různorodý repertoár, například Rimského-Korsakova, Borodina, Liszta, Kodályho, opět Dvořáka a Janáčka nebo Martinů. Tentokrát je můj program rozhodně mezinárodní.

Opakovaně dirigujete špičkové americké symfonické orchestry, tzv. 'Big Five'. Čím je pro vás Newyorská filharmonie jedinečná?

Je pro mě velkým zadostiučiněním, že mohu pravidelně dirigovat absolutně nejlepší orchestry v USA, nazývané 'Top 5'. Vedle Chicago Symphony, The Cleveland Orchestra a Boston Symphony je to Newyorská filharmonie, kam se obzvláště rád vracím nejpravidelněji.