Divadlo v Ostravě zažívá nebývalý rozkvět

r_2100x1400_radio_praha.png

Kulturní magazín tentokrát zavítal do moravskoslezské metropole Ostravy. Jak se zdá, formuje se tu po Brně a Praze třetí divadelní centrum republiky. Autorem "ostravského" Kulturního magazínu Vilém Faltýnek.

"Současné ostravské divadelnictví je po mém soudu ve velmi živé, intenzivní formě, vyprofilovala se tu velmi reprezentativní scéna, kterou v současnosti v České republice nabízejí pouze tři města, Praha, Brno, Ostrava. Pouze tato tři města nabízejí divákům celé spektrum divadelního umění, od studentských produkcí konzervatoře, přes loutkové divadlo, experimentální malá činoherní divadla, velkou činohru, až po operu, balet, operetu...,"

... říká mladý ostravský režisér Radovan Lipus, kmenový režisér Národního divadla Moravskoslezského, který zároveň spolupracuje s Komorní scénou Aréna. Zatímco Národní divadlo patří k největším v republice, Aréna hraje na několika metrech čtverečních pro pár desítek diváků. Lipus se sžil s Ostravou natolik, že v polovině devadesátých let v Aréně vytvořil jednu ze svých divácky nejúspěšnějších inscenací, kabaret Průběžná O(s)trava krve, který by bez hlubokého porozumění pro místní poměry nebyl možný. (Autorsky se na něm podílel také ostravský básník Petr Hruška.) Aréna má na repertoáru i řadu novějších inscenací, z posledních například Neználek podle Stanislavského nebo Kafkův Zámek. Další ostravskou scénou se zcela zřetelnou tváří je Divadlo Petra Bezruče. Jejím šéfem je od loňského roku Polák Janusz Klimsza. Divadlo se orientuje na mladé diváky:

"Tak to zadání bylo celkem jasné, magistrát udal podmínku, že by to mělo být divadlo, které by mělo oslovovat především mládež, takže se snažíme výrazně ho profilovat k mladšímu publiku."

Mělo Divadlo Petra Bezruče tuhle orientaci i dřív?

"Ano, ano. To divadlo fungovalo jako divadlo mladého diváka víceméně po celou dobu své existence."

A mění se tedy něco?

"Mění se dramaturgie, je trochu razantnější, než ta předchozí. Mohli jsme si dovolit jistý experiment, posunout dramaturgii v drsnějším směru."

Co se tu tedy hraje?

"První z toho ranku je Skleněný zvěřinec, který sám o sobě není tak razantní, ale my jsm ho posunuli v té inscenaci směrem k dnešku. Dál je to Mladá garda v letech jungle, travestie budovatelského románu Alexandra Fadějeva. On je přepsán, není na jeviště deskriptivně přenesen, to ani nejde. Brali jsme to jako jistou provokaci, Mladá garda se nahraje nikde jinde, a asi víme proč."

Inscenace Mladé gardy modernizuje reálie, ale ponechává mladickou agresivitu a radikalismus hrdinů. Klade tak otázku po původu násilí a teroru v lidech. Publikum se divadlu zřejmě oslovovat daří. Mimochodem zde hraje momentálně mezi mládeží populární zpěvák skupiny Kryštof, Richard Krajčo. Petr Pavlan, vedoucí ostravské Galerie 761, která se zaměřuje na současné, především konceptuální umění, tvrdí, že "bezruči" jsou jediné kamenné divadlo, kam chodí:

"Jediné, které vnímám, je Divadlo Petra Bezruče. Připadá mi nesmírně živé, mám rád, jak zdejší režiséři dovedou překopat věci ve vztahu k regionu a ke generaci."

Ostrava má také svoji alternativu: Bílé divadlo, které se zaměřuje na pouliční performance a happeningy. Zakladatel divadla Jan Číhal stejně jako Lipus nepochází z Ostravy, ale i jeho si divadlo získalo.

"Já jsem od Brna, z malé vesničky, kde se mi žilo velice dobře. Na Brno jsem nikdy nedal dopustit, vždycky jsem si vážil Provázku a Hanáckého divadla, hrál jsem v Divadle bratří Mrštíků, ale pak když jsem sem přišel, právě přes to divadlo se mi Ostrava zalíbila, protože jsem se dostával ke zdejším lidem, a přes ty lidi jsem se dostával k reáliím Ostravy, která mi zpočátku vůbec nebyla blízká. Ke všem těm haldám a jak se to zavírá, a protože přemýšlíme o hornících, kteří jsou nezaměstnaní, tak chceme příští rok udělat inscenaci Pestré vrstvy. Takže já jako Jihomoravák jsem se dostal k tomu, že budu dělat pořad o hornících."

Město má taky svůj divácký dorost. Děti a mládež se schází v dramacentru Dividlo. O jeho smyslu vedoucí Dividla Saša Rychecký říká:

"Když si ten tvůrčí proces prodělají na vlastní kůži, když zjistí, že to je strašná spousta práce dát dohromady čtyřminutovou etudu (to trvá s dětským divadlem někdy půl roku, než se dostanou na jeviště!), tak potom jsou to myslím děti vychované k divadlu. Pak jsou otevřené, jsou schopné vnímat to, co tam vidí."

Dividlo slaví letos patnáctiny a za tu dobu jím prošlo na 1100 dětí.

"Ostrava je velmi otevřené město, na druhou stranu velmi autentické město, protože není potažena tou falešnou krustou turistů s fotoaparáty a všudypřítomné ruské mafie s čepicemi, matrjoškami a křišťálem," domnívá se Radovan Lipus. "Já mám Ostravu velmi rád, za těch deset let, kdy tady žiju, jsem k ní velmi přilnul. A podobný dojem na mě dělá i ostravská umělecká scéna. Ke smutnému pousmání mě vždycky dovede, když si v novinách přečtu, ža je to město horníků a těžkého průmyslu, když se tady už skoro deset let netěží, jediný ostravský horník neexistuje, protože se těží v karvinské části revíru, v Ostravě vůbec, Vítkovické pece vyhasly před deseti lety. Vznikla tady univerzita, biskupství, je tu špičková budova Janáčkovy konzervatoře, nejmodernější divadlo loutek možná ve střední Evropě. Těch posunů, které to město proměňují, je celá řada, ale vnímání zvenčí je zatěžkáno stereotypy. My si to všechno strašně zjednodušujeme, rozčleníme si to do šuplíčků, řekneme si"zlatá Praha", "veletržní Brno", "černá Ostrava", "Hradec - salon republiky", "Plzeň - město piva" a máme hotovo. Ale ono je to všechno trochu jinak!"

Milan Kozelka sestavil před dvěma lety pro nakladatelství Votobia antologii ostravských umělců "V srdci Černého pavouka", poznal je tedy zblízka. Čím je pro něj toto kulturní enkláva specifická?

"Je realističtější, drsnější, ti lidé tam víc přemýšlí. Jejich spiritualita je jiného vyladění nežli v těch klasických zjemnělých intelektuálních centrech. Pro mě byla fascinující tím, že v 70., 80. letech tam vlastnbě nic nebylo. A pak jsem tam přijel v roce 1994 a to bylo už všechno jinak. Objevila se tam spousta zajímavých umělců, a bylo to velmi živé, nebylo to přešlechtěné jako v Praze nebo v Brně. prostě bylo to živé. Bylo to pro mě strašně aktuální a zajímavé."

Janusz Klimsza říká:

"Ostrava má podle mě svoje téma. Pro mě je jasné: je to emancipace města, které bylo outsiderem v kultuře, a zdá se mi, že není proto, že jsou lidé, kteří se snaží reflektovat proměnu z industriálního molochu v něco jiného. Nevíme co to bude. A to je zajímavé, že jsme u zrodu něčeho, co ještě není zformováno, ale obrysy už jsou částečně vidět. To je natolik lákavé, být u toho! Je tu cítit, nejen v divadle, ale i všeobecně v kultuře, nádech. I pro literáty, i pro výtvarníky, pro hudebníky, ale i pro život alternativní kultury. Já myslím, že Ostrava je v tuto chvíli v kondici, v jaké nebyla. Nikdy."