Divnopis: Lobzy

Je tu náš pravidelný Divnopis. S autory Markem Janáčem, Pavlem Tumlířem a Milanem Harvalíkem dnes poputujeme do obce Lobzy.

Lobzy, foto: Google Maps

Po krkolomné silničce přijíždíme na náves s polorozbořenou kapličkou. Po půlhodině hledání nějaké živé duše už už chceme odjet, ale nakonec nám osud posílá do cesty bývalého pana učitele pana Antonína Konopáska: "Lobzy se jmenujou po středověkém slově pro polibek - lábes.

Jazykovědec Milan Harvalík nijak neprotestuje: "To byla ves pana Lobzy a pan Lobza byl pojmenován podle líbání."

Je to staré jméno, říká pan Harvalík, je mu tedy více než 1000 let, protože pochází z dob starých Slovanů. V Čechách máme Lobzy hned troje.

"To že jde o jméno slovanské dokládá i ta skutečnost, že podobné místní jméno, Lobzuw, existuje v Polsku, je tam doloženo dvakrát a dokonce i v polštině máme doloženo osobní jméno Lobez. V ruštině je lobzať, což znamená líbat."

Tato podobnost kdysi dohnala pana Konopáska z Lobz do německých archivů, kde našel zmínky o dávném sporu dvou středověkých vladyků. Jejich bitva o panství nakonec skončila smírem a pan Konopásek uvažoval proč:

"Ty kluci si museli něco říct, protože se štěkali, hádali, a pak..."

"...se políbili?" odhaduje redaktor.

"...a tak nějak se srovnali," dokončuje myšlenku pan Konopásek.

Pravděpodobnější ale bude, že to spolu pořádně zajedli. Ono totiž i slovo labužník je z jazykovědeckého hlediska stejné jako slovo líbat. Milan Harvalík uzavírá:

"Takže vidíme, že spojitost tam byla. Ať už proto, že líbání a jídlo jsou věci příjemné, nebo možná druhá druhá možnost, že jak líbání tak přijímání potravy, vybrané potravy, se děje ústy."