Do Prahy se sjeli evropští socialisté

Začátkem týdne česká metropole se na dva dny stala hostitelkou kongresu Strany evropských socialistů. Sdružení dvaceti osmi politických subjektů si na něm přiznalo, že v evropském i v národních parlamentech sociální demokraté a socialisté ztrácejí své pozice.

Kongres Strany evropských socialistů, foto: ČTK

Bývalého českého premiéra a dosluhujícího eurokomisaře Vladimíra Špidlu kongres v úterý zvolil do předsednictva Strany evropských socialistů. V čele sdružení byl už v pondělí na dalších pět let potvrzen dánský expremiér Poul Nyrup Rasmussen. V kandidátském projevu řekl, že evropští socialisté ztratili své pozice, protože nedokázali přesvědčit voliče, že ekonomická krize je selháním pravicové ideologie.

Navázal tak na slova předsedy české sociální demokracie Jiřího Paroubka, který je uvedl zmínkou o hluboké hospodářské a sociální krizi: "Zdálo by se jen logické, že socialisté musí na svou stranu získat občany, zdrcené rostoucí nezaměstnaností, pádem sociálních jistot či krachem bank i podniků. Opak je však pravdou. Až na světlé výjimky nevítězíme."

Podle Paroubka socialisté nesmějí přenechat pravici imidž toho, kdo lépe rozumí ekonomickým procesům a zvládá řízení států i Evropy: "Nesmíme si myslet, že si vystačíme jen s ochranou sociálních jistot. To dnes již nestačí. Naopak, prosperita a jistoty, obnova zdravého růstu, ruku v ruce s masivním vytvářením podmínek pro tvorbu nových pracovních míst musí být základem naší politiky."

Jiří Paroubek, foto: ČTK

A co si o příčinách ztráty pozic evropských socialistů myslí politolog Jiří Pehe?

"Problém socialistických stran v Evropě spočívá v tom, že z velké části dosáhly svých cílů a je pro ně velmi těžké hledat nějakou novou agendu, protože evropské státy jsou vlastně sociálně tržními ekonomikami, ve kterých jsou sociální práva lidí slušně zajištěna. A v dobách krize si myslím, že se tady možná sráží taková ta programová tendence sociálnědemokratických stran léčit všechny problémy většími investicemi, utrácením, a řekněme selským rozumem lidí, kteří cítí, že v takových situacích bychom měli trochu šetřit."

Socialistické strany pak musí najít rovnováhu mezi jejich programovými cíli, které vyžadují velké rozpočtové výdaje, a fiskální odpovědností: "Aby nebyly spojovány s tou nálepkou nebo rčením, podle kterého sociálnědemokratické a socialistické strany především utrácejí to, co ušetřily během svých vlád ty strany konzervativní a liberální."

Jiří Pehe dodává: "Myslím si, že největší problém některých sociálnědemokratických stran je v tom, že nechávají napospas těm ostatním stranám levicově liberální voliče, kteří jsou nepochybně, pokud jde řekněme o jejich soucítění s ostatními lidmi, nalevo od politického středu, tedy v tom, že preferují jakousi ekonomicko-společenskou s těmi slabšími, ale zároveň jsou to liberálové."