Šance rekonstruované vlády

Vláda Mirka Topolánka získala v pátek čtyři nové tváře. Prezident Václav Klaus vyhověl žádosti premiéra a jmenoval do funkcí politiky, o jejichž směřování do kabinetu se měsíce spekulovalo. Tato rekonstrukce kabinetu je největší od jmenování vlády před dvěma lety. Jaké jsou šance obměněné vlády dostát svým úkolům v situaci, kdy i na Česko doléhají následky světové hospodářské krize?

Václav Klaus (vpravo) s Mirkem Topolánkem po jmenování nových členů vlády, foto: ČTK

Prezident Václav Klaus při jmenování nových ministrů připomněl, že rekonstrukce vlády je reakcí na to, jak hodnotí práci vlády veřejnost. Vzhledem k předsednictví Česka Evropské unii a vzhledem k hospodářské krizi podle něj nemají noví ministři nárok na sto dní hájení. Žádný z nich s tím ale ani nepočítá. Většina nových členů kabinetu chce navázat na práci svých předchůdců: "Naskakujeme do rozjetého vlaku", říkají. Podle premiéra Mirka Topolánka je ale důležitější, že kabinet se s novou krví stane dynamičtějším a schopnějším čelit krizi. Slibuje si také změnu komunikace nově obsazených ministerstev vůči veřejnosti i Poslanecké sněmovně, kde se vláda potýká s jen velmi těsnou převahou nad opozicí a několika koaličními nespokojenci. Bude tedy Topolánkova vláda v novém složení lepší než ta předchozí? To je otázka, kterou Český rozhlas položil komentátorovi týdeníku Reflex Bohumilu Pečinkovi:

Jiří Čunek, foto: ČTK

"Ono se při tomto hodnocení vždycky musí vycházet z toho, jaký ta vláda respektive premiér měli manévrovací prostor, když celý tento manévr s rekonstrukcí vlády začali. Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že to dopadne tímto způsobem, tak bych zřejmě odpověděl, že tu úzkou výseč, kterou oni měli, využili myslím na 110 procent. Protože to, aby například odešel z vlády Jiří Čunek, který byl jednoznačně koulí na noze té vlády, aby odešel ministr dopravy Řebíček, který byl potenciální rozbuškou té vlády ve stejném směru jako pan Čunek, tak to je myslím docela velký úspěch Mirka Topolánka. Ukazuje se zase, že v krizových situacích dokáže skutečně manévrovat nadmíru dobře."

A co politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy dělnické akademie? Postup premiéra Topolánka při obměně svého týmu chválí?

"Tak chválím, to je silné slovo. Řekl bych, skutečně vládu opustili ti nejslabší ministři. Já si nejsem jistý, o kolik budou kvalitnější ti noví, protože možná se dostaneme k tomu, že já to spíš považuji za určitou marketingovou změnu, nikoliv kvalifikační posun. Protože zpravidla se ministry stávají lidé, kteří si tu cestu vyšlapali v politických stranách jako experti na něco, anebo jsou to nezávislí odborníci mimo politické strany. Ovšem celá řada nově nastoupivších ministrů prostě žádnou zvláštní kvalifikaci nemá, kromě toho, že mohou být populární nebo zajímaví pro veřejnost. Ale hlavně si myslím, že Mirek Topolánek možná už ani k té vládní výměně přistupovat nemusel, protože nejenom že se chýlí čas vlády a tohoto volebního období, ale vláda se střídá v okamžiku, kdy buďto ministr nebo jeho resort udělá nějakou chybu, nebo když ta vláda ztratí důvěru nebo popularitu před voliči, což se stalo po podzimních krajských a senátních volbách. Ovšem tam se očekávalo, že bude premiér reagovat rychle. Mezitím šly měsíce, překryly to jiné události, já si dokonce myslím, že premiér mohl mnohem více těžit ze své úspěšné kyvadlové diplomacie mezi Kyjevem a Moskvou, což mu získávalo politické body. A nemusel se vůbec ani k té rekonstrukci vlády vracet. To, že ho nakonec koaliční partneři, jednak zelení a jednak vnitřním kvas u lidovců, k té rekonstrukci dohnali, to je druhá věc. Nemyslím si, že by ti ministři byli horší než nějací ministři, kteří se objevili v minulosti v České republice, ale žádná zvláštní očekávání bych asi k nim nepřikládal."

Jiří Paroubek, foto: ČTK

Podle šéfa opoziční ČSSD Jiřího Paroubka i po výměně čtyř ministrů "velmi nízký kredit vlády zůstává". Měla by obměněná vláda požádat Poslaneckou sněmovnu o vyjádření důvěry? Politolog Lukáš Jelínek si nemyslí, že by to bylo nezbytně nutné:

Zleva: Pavel Svoboda, Cyril Svoboda, Vlasta Parkanová, Mirek Topolánek, Daniela Filipiová, Petr Bendl, Džamila Stehlíková, Aleš Řebíček a Michael Kocáb, foto: ČTK

"Pochopitelně z hlediska Ústavy to není nezbytně nutné, nicméně už od časů Vladimíra Špidly tedy máme precedenty, že když vláda prošla nějakou zásadnější změnou, tak si o tu důvěru řekla. Jednak proto, aby zvýšila trošku svoji cenu na trhu, a zároveň aby si ověřila, jestli skutečně má ty potřebné poslance. Já nepředpokládám, že by to Mirek Topolánek udělal, protože zatímco má relativně slušnou šanci doufat, že kdyby opozice vyvolala hlasování o nedůvěře, tak ty potřebné hlasy nezíská, tak kdyby on sám nechal hlasovat o důvěře, kde to kvórum je jiné a pro něj přísnější, tak by si zdaleka nemusel být jistý všemi hlasy dříve vládních poslanců. Ale není to nezbytně nutné."

Ani komentátor týdeníku Reflex Bohumil Pečinka nevidí nutnost požádat poslance o vyjádření důvěry zrekonstruované vládě premiéra Topolánka:

"Kdybychom vyšli z nějakých ústavních zvyklostí, tak bych řekl, že je to tak 50:50, že to je taková hraniční situace. Důvěra vládě se dává při větších otřesech, při větších rekonstrukcích, nebo když si premiér chce posílit svou pozici a dát najevo, že tu sílu ještě má. Já myslím, že možná se ukáže, že některý přeběhlík, ať už z jedné nebo druhé strany, vyřeší toto dilema za Lidový dům sám, protože si musíme uvědomit, že skutečně ta většina v Poslanecké sněmovně je křehká a k tomu může dojít každý den. Nemusí to být vyhlášeno nějak výrazně dopředu."

Zatím nejtvrdší prohrou vládní koalice byl říjnový debakl v krajských a senátních volbách, kdy začaly strany mluvit o nutnosti personálně vládu obměnit. Polovina občanů přitom věří, že koalice vydrží přes své vnitřní problémy, spory a snahy opozice o její odvolání celé volební období, tedy do léta příštího roku.