Dost bylo hysterie

r_2100x1400_radio_praha.png

Už před měsícem vyzvala Evropská unie rakouského kancléře Wolfganga Schüssela, aby schůzkou s českým premiérem Zemanem ukončil celý proces přezkoumávání atomové elektrárny Temelín. Česká republika totiž podle Bruselu splnila všechny podmínky, které stanovily dohody uzavřené v rakouském Melku. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, Praha by neměla dávat příliš najevo svůj pocit vítězství.

V Evropské unii je sotva ještě někdo přesvědčen o tom, že Temelín je podstatně nebezpečnější než jiné jaderné elektrárny, kvůli kterým se koneckonců nikdo nerozčiluje. Těmito slovy zhodnotil postoj Evropské unie rakouský deník Der Standard. Také jiná rakouská média v podstatě konstatovala, že Rakousku se nepodaří zabránit provozu české jaderné elektrárny, protože má proti sobě mínění naprosté většiny členských zemí unie. V podtextu jako by byla skryta otázka, zda Vídni její evropské protitemelínské zviditelnění vůbec stálo za to.

Před jedenácti měsíci se český premiér Miloš Zeman a rakouský kancléř Wolfgang Schüssel pod dohledem Evropské unie dohodli na sestavení mezinárodní komise k prověření vlivu Temelína na životní prostředí. Došlo tak ke světovému precedensu. Dosud nikdy a nikde se takto zpětně žádná jaderná elektrárna neposuzovala. Pozorovatelé to ale vesměs ocenili jako výraz dobré vůle české strany. Pro rakouské odpůrce Temelína to na druhé straně byla poslední naděje na jeho zpochybnění. Výsledky šetření nakonec nepřinesly žádné překvapení, tedy pro odborníky. Pouze část laické veřejnosti byla možná trochu udivena zjištěním, že Temelín nepředstavuje žádné ohrožení životního prostředí a jeho vliv je zcela srovnatelný s jakoukoli jinou moderní jadernou elektrárnou v západní Evropě. Také Evropská komise ústy komisaře Güntera Verheugena uznala, že Praha dohodu z Melku splnila a že veškeré bezpečnostní obavy byly odstraněny. A z Bruselu zároveň zaznělo, že nyní je na Vídni, aby už konečně celý proces přezkoumávání Temelína ukončila.

Verdikt Evropské komise víceméně potvrdil to, co bylo zřejmé každému soudnému člověku na obou stranách. Že totiž Rakousko nemůže souboj se zdravým rozumem vyhrát. V tomto okamžiku ale rozhodně není na místě, aby oficiální Praha používala tento sportovní, soudní či dokonce válečnický výraz. Hysterie a demagogie bylo dost a nemělo by smysl jitřit ještě víc emoce.

Nyní stojí na prvním místě především otázka, jak co nejsnesitelněji a v mezích českých možností pomoci Vídni se s Temelínem smířit, aniž by přitom rakouští vládní politici ztratili tvář před domácím publikem. Určitě největší tíha dnes leží na kancléři Wolfgangu Schüsselovi. Vždyť opoziční Zelení a sociální demokraté nevynechají jedinou příležitost, aby z kauzy Temelína nevytloukali vnitropolitický kapitál a kancléř musí pacifikovat i Svobodné, své poněkud radikální vládní partnery. Chtělo by to zkrátka ze strany Prahy pár vstřícných gest. Co takhle začít tím, že by se Praha pokusila nějak vyspravit nepříznivý dojem, který vyvolalo její nedomyšlené gesto, když se Česká republika jako jediná ze středoevropských zemí demonstrativně připojila k sankcím Evropské unie uvaleným před časem na Rakousko kvůli vstupu Svobodných do vlády?