Dvě hrozby

r_2100x1400_radio_praha.png

Sněmovna projednávala minulý týden dvě bezpečnostní zprávy o vývoji politického extremismu, které předložil ministr vnitra Stanislav Gross. Jak uvádí Zdeněk Vališ, podávané informace nevyvolaly ve sněmovně větší diskusi, ačkoli podle ministra za poslední dva roky vzrostla trestná činnost s extremistickým podtextem o více než 130 procent.

Polemiku s ministrem vlastně vedli jen komunisté, kterým vadí především to, že levicový extremismus je stavěn do stejné řady s pravicovým. Ostatní poslanci zřejmě dospěli k logickému závěru, že diskutovat o smyslu dělení extremistů na pravicové a levicové je ztrátou času. Nebezpečí pro společnost hrozí stejnou měrou z obou stran, protože stejné jsou v podstatě i cíle všech extrémistů - destabilizovat demokratický systém. Poslance příliš nevzrušilo ani vysvětlení ministra k tolikrát diskutovaným údajným rozdílům mezi policejními zásahy proti anarchistům a skinheadům. Přitom by se mezi zákonodárci našlo dost těch, kteří v minulosti kritizovali skutečnost, že policie při různých demonstracích prý tvrdě zasáhla proti anarchistům a na druhé straně tolerovala neonacisty.

Z vystoupení ministra v podstatě vyplynulo, že u extrémní levice se důvod k zásahu vždy najde, u části pravicových extrémistů však dochází ke změně stylu chování. Jsou tak disciplinovaní, tvrdil ministr, že zasahovat proti nim téměř ani nejde. Policie asi skutečně stojí často před dilematem, zda zasáhnout či ne. Něco jiného je očividné porušování veřejného pořádku a páchání trestné činnosti na jedné straně a provolávání hesel typu "Nic než národ" na straně druhé. Nelze přehlédnout, že na rozdíl od levicových extrémistů neodpuzují neonacisté občany při svých veřejných vystoupeních násilnými akcemi. Ke změně stylu prý patří u některých z nich už i obleky a kravaty. Ovšem ani Sládkovi republikáni, než zmizeli před dvěma roky ze sněmovny, nepůsobili na veřejnosti podle oblečení jako bezdomovci.

Úlohou státu je chránit občany před oběma extrémy. Jisté rozdíly mezi nimi, i přes shodu v konečném cíli, ale existují. Zatímco ultrapravicovou scénu mají policie a tajné služby docela dobře zmapovanou, protože je více vyhraněná a čitelná, ultralevice je dosti roztříštěná, i když, jak ukázaly události kolem zasedání Mezinárodního měnového fondu, má mezinárodní kontakty a dokáže své akce koordinovat. Další rozdíl spočívá v tom, že neonacisté se snaží etablovat na politické scéně. Zatím nejvážnější pokus o založení politického subjektu řešilo minulý týden ministerstvo vnitra, když odmítlo registraci Národní strany. Zamítnutí se ale zakládá jen na drobných nedostatcích ve stanovách strany. Stačí je tedy upravit. Nicméně už v nadcházejících volbách do krajských zastupitelstev kandiduje řada členů ultrapravicového hnutí Národní aliance za řádně registrovanou Vlasteneckou republikánskou stranu. Středočeskou kandidátku strany dokonce ovládají stoprocentně. Dá se tedy čekávat, že hlavní pozornost médií i politiků bude v příštích dnech a týdnech zaměřena na hrozbu zprava. Není ale známo, že by kontrarozvědka změnila něco na svém hodnocení, které stále považuje za větší nebezpečí levicový extremismus.