Ekonomika
Do hrubého domácího produktu, který je indikátorem výkonnosti ekonomiky, vstupují - jak známo - spotřeba domácností, výdaje vlády, investice, dovoz a vývoz. Svou roli ve vývoji hospodářství hrají samozřejmě banky a právě ten jejich příspěvek se v Česku může jevit jako poněkud problematický. Bankovní sektor loni zdvojnásobil svůj zisk. Jiná věc je, nakolik přispívají prosperující finanční domy k ekonomickému růstu.
"Na rozdíl od začátku devadesátých let - a to je určitě velké pozitivum - zde dnes má velmi silný, zdravý, konsolidovaný bankovní sektor. Neplatilo to vždy a je to velká výhoda pro celou ekonomiku. Banky jsou dnes zdrojově velmi dobře vybaveny. Velikost volné likvidity v českém finančním sektoru - nejenom v bankovním, ale zejména v bankovním - se pohybuje mezi 700 až 800 miliardami korun. Je to číslo fascinující."
Pavel Kysilka má jistě pravdu, když říká, že silný a konsolidovaný bankovní sektor je velká výhoda pro celou ekonomiku. Na druhé straně ale tento někdejší člen bankovní rady České národní banky přiznává, že reálně z toho ekonomika zase tak moc nemá, protože ty mohutné volné prostředky, jimiž bankovní sektor disponuje, do ní nevcházejí.
"Jsou to peníze, které se otáčí na trhu naprosto jiném, než je segment malých či středních firem nebo velkých korporací. Jsou to peníze, které se točí v pokladničních poukázkách České národní banky, ministerstva financí, popřípadě ve vládních obligacích. Ukazuje se, že tady skutečně přetlak likvidity a že banky mají silné vybavení a určitě chuť financovat ekonomiku, ale z nějakých důvodů k tomu nedochází."
Ty nějaké důvody ale není tak těžké odhalit. Jak uvádí ekonom Karel Machala, banky jednají racionálně.
"Ukládat peníze u České národní banky je pro ně velice bezpečné. Na druhé straně dávat třeba úvěry podnikům je pro ně rizikovější. A teď jde o to, jestli se těm podnikům podaří předložit projekty, které se těm bankám budou zdát bezpečné."
Vyčítat tedy bankám, že sedí na penězích a nenechají je "pracovat" v ekonomice není asi příliš korektní. Většina odborníků zastává názor, že míč je v podstatě na straně podnikatelů, protože oni by měli předkládat průhlednější projekty, aby se je pak banky nebály financovat. Centrální banka nakonec pomáhá ekonomice i snižováním úrokových sazeb. Pak se totiž komerčním bankám už tolik nevyplácí ukládat si u ní volné finanční prostředky.
"Cílem centrální banky je udržovat stabilitu měny a pokud začne klesat množství peněz v oběhu tím, že komerční banky místo aby peníze půjčovaly podnikům a lidem, je dávají do České národní banky, tak pokles peněžní zásoby by mohl způsobit tlak proti růstu hrubého domácího produktu."
Má to ale jeden háček. Také se může stát, že se komerční banky poohlédnou po investicích v zahraničí. Jsou přece motivovány svým ziskem a ne tím, zda poroste český hrubý domácí produkt. Loni banky vydělaly zhruba 30 miliard korun čistého zisku a do státního rozpočtu odvedly na daních 11 miliard. Takže jsme opět u potřeby kvalitních projektů domácích podnikatelů, protože právě jejich prostřednictvím lze získat od bank příspěvek k růstu hrubého domácího produktu. Podle Pavla Kyselky z České spořitelny je tu ale ještě jeden podstatný problém.
"Celkové nekultivované ekonomické, legislativní a institucionální prostředí. Banky tuto věc vnímají velmi citlivě. Musí respektovat pravidla obezřetnosti, jak svoje, tak mezinárodně uznávaná. A jakákoli nestabilita legislativní, daňová, jakákoli nekultivace tržního prostředí, jakákoli neefektivnost soudů a dalších institucí je pro banky naprosto nepřekonatelnou překážkou pro užší sepětí a větší úvěrovou angažovanost v podnikání. To je prostě fakt a je to obrovská výzva pro veřejnou sféru, pro legislativce i exekutivu. Možná bych dnes už nekladl takový důraz na legislativu - to platilo možná před pěti šesti lety. Já si myslím, že s existující legislativou už instituce, které vynucují tuto legislativu, by měly umět nakládat daleko efektivněji."
