Erasmus jako vstupenka do dospělosti – ale míst je málo
Erasmus už dávno není jen programem, který studentům nabízí „něco do CV“. Pro většinu mladých Čechů představuje první opravdový krok do světa, s novými přáteli, kulturními rozdíly i schopnostmi, které se nedají vyčíst z učebnic. Zájem o výjezdy tak rok od roku roste, jenže míst není nekonečně. Co dnes znamená být „na Erasmu“, proč o něj studenti tolik stojí a kde program naráží na své limity?
„Posunul jsem se víc, než za tři roky na škole“
Zeptejte se studenta vracejícího se z Erasmu, jak se mu to líbilo a často dostanete dlouhý seznam zážitků, které znějí skoro jako dobrodružný román: první den v totálně cizí zemi, jazykové faux pas, noví kamarádi, první přednáška, kde učitel nechce „definici z prezentace“, ale vlastní názor.
„Posunulo mě to víc než tři roky školy.“
„Teprve v Nizozemí jsem si uvědomila, jak moc jsem doma žila v bublině. Musela jsem taky najednou řešit všechno sama, od smlouvy na koleje až po komunikaci s úřady. Bylo to náročné, ale posunulo mě to víc než tři roky školy,“ říká Adéla, která strávila semestr na univerzitě v Rotterdamu.
Takových příběhů jsou tisíce. A je jedno, jestli jde o studium ve Švédsku, Portugalsku nebo třeba v Maďarsku. Pro většinu účastníků platí, že Erasmus je první skutečná ochutnávka dospělosti. Mimo domov, mimo svůj jazyk, mimo zažité zvyklosti a trendy. A protože dnes většina univerzit silně podporuje mezinárodní mobilitu, studenti si odvážejí také nový akademický rozhled, absolvují kurzy, které doma neexistují, nebo zažívají nové přístup, který u českých vyučujících stále není samozřejmostí.
Více sebevědomí, lepší jazyk i kariérní náskok
Kromě životních zážitků přináší Erasmus i velmi praktické benefity. Většina studentů se shoduje na tom, že jim zahraniční pobyt výrazně zlepšil jejich jazykové dovednosti a to hlavně v běžné komunikaci, která se nedá naučit ani z nejlepších učebnic. Mnozí také uvádějí, že po návratu zvládají akademické úkoly sebejistěji a samostatněji.
A pak je tu kariéra. Firmy dnes často sledují, jestli je uchazeč schopný fungovat v mezinárodním prostředí. Právě tady má Erasmus jedinečnou váhu: ukazuje, že student umí vystoupit z komfortní zóny, že je schopen adaptace, a že má zkušenost s jinými vzdělávacími systémy než jen s tím českým. Ne náhodou program vznikl jako iniciativa, která měla posílit evropskou spolupráci skrze mladou generaci a podle zpětných ohlasů svůj úkol efektivně plní.
„V Dánsku jsem pochopil, že bych jednou chtěl pracovat v zahraničí. Erasmus mi dal odvahu a hlavně kontakty,” popisuje student informatiky pražské ČVUT Petr po půl roce v Kodani. Podobné výpovědi jsou běžné, pobyt v cizině často rozšíří životní možnosti mnohem víc, než studenti předem očekávají.
Bez růžových brýlí: neuznané kredity, problémy s ubytováním i nečekané výdaje
S příchodem prvních zážitků a osamostatňováním se se však pojí i realita, která se na Instagram obvykle nedává. Mnoho studentů například zjišťuje, že je zahraniční pobyt finančně zatíží víc, než čekali. Stipendium má pouze vyrovnat rozdíl v nákladech, nikoli pokrývat celý pobyt. Ve státech jako Nizozemsko, Německo nebo severské země tak studenti často musejí sahat do vlastních úspor nebo si v zahraničí hledat brigádu.
Další komplikací bývá administrativní proces uznávání předmětů. Některé fakulty jsou flexibilní, jiné však stále trvají na přesných ekvivalentech kurzů. Výsledek? Část studentů si po návratu musí doplňovat povinné předměty a studium se prodlužuje. „Jel jsem s tím, že mi uznají většinu kurzů, ale nakonec mi seděl jen jeden. Prodloužení studia mě trochu mrzelo, ale stejně toho nelituju,“ říká Honza, student technického oboru z Brna.
Navíc se často mohou lišit i termíny semestrů v různých zemích. Například v Německu trvá zimní semestr včetně zkoušek až do poloviny března. České univerzity však už během února začínají semestr letní. Studenti, kteří se pak v březnu z Německa vrátí, musí čekat až na září, aby mohli ve studiu pokračovat.
A pak je tu každodenní život: hledání bydlení v neznámém městě, kulturní rozdíly, papírování, první týden úplně bez rodiny a přátel. To všechno jsou momenty, které sice člověka do budoucna posilují, ale také občas vysají energii.
Na Erasmus nedosáhne každý
Zatímco ohlasy studentů jsou vesměs nadšené, univerzity upozorňují na jeden zásadní problém: zájem o program Erasmus+ roste rychleji než jeho rozpočet. Zatímco v roce 2019 vyjelo 7 278 studentů, v roce 2023 už to bylo 9 714. Každý rok tak cestuje do zahraničí přibližně 9–10 tisíc vysokoškoláků a čísla stále rostou.
Jenže peníze do rozpočtu projektu nerostou stejným tempem. Podle Domu zahraniční spolupráce by rozpočet musel být přibližně dvojnásobný, aby se dostalo na všechny. Některé univerzity už sahají do vlastních rezerv, ale ani to nestačí. Masarykova univerzita uvádí, že na Erasmus se v podstatě stojí fronta, a fakulty si vybírají primárně nejlepší studenty.
„Erasmus je první skutečná ochutnávka dospělosti.“
To vy výsledku ale znamená, že i student, který splní všechny podmínky, nemusí vždy na zahraniční výjezd dosáhnout. Navíc není téměř možné odcestovat na více než jeden semestr, protože školy se snaží vyjít vstříc co nejvíce studentům a samotné pobyty zkracují.
Zájem o mobilitu přesto podle expertů dál poroste. Program Erasmus+ se stal nejen nástrojem vzdělávání, ale i symbolem evropské otevřenosti a mobility, přesně tak, jak s tím jeho zakladatelé počítali, jeho rozvoj byl ale nejspíš i na ně příliš prudký.
Zkušenost, která mění život
Ať už se studenti vracejí z Paříže, Osla nebo z menších univerzitních měst, společné mají jedno: zkušenost je promění. Mění se jejich sebevědomí, kariérní plány i pohled na to, co je „doma“ a co je „svět“. Ne každý má však možnost program využít, ať už kvůli financím, přísné fakultní administrativě nebo omezenému počtu míst.
Přesto se většina účastníků shoduje: kdyby mohli, jeli by znovu. A často na delší dobu
Související
-
5 nejlepších univerzit v Česku
Proč jít studovat do Česka? Jak kvalitní je výuka? O jaké obory je mezi cizinci největší zájem? V jakém jazyce jsou české studijní programy?
-
