Finále se ohlédlo za rokem 1968
Minulý týden hostilo město Plzeň filmový festival Finále, který se zaměřuje na český film. V soutěži hraných filmů uspěly nejlépe Tajnosti režisérky Alice Nellis a v dokumentární kategorii si Zlatého ledňáčka odnesl Občan Havel režisérů Kouteckého a Janka. Finále, to ale nejsou jen filmové novinky, diváky do kina lákají také archivní filmy, které se jindy na plátně neobjevují. Letos vcelku pochopitelně zaměřené k výročí událostí roku 1968.
K osmičkovým letopočtům se letos vracejí i další festivaly. Začátkem roku to byl festival Magických osm v Praze, v červenci karlovarský mezinárodní festival ocení tvůrce spojené s 60. lety, na přelomu července a srpna pak bude Letní filmová škola promítat filmovou tvorbu těchto let a zvláštní sekci věnuje tvorbě Pavla Kohouta. Finále má ale o důvod víc vracet se k roku 1968. V tomto roce festival vznikl:
říká výkonná ředitelka festivalu Pavla Kormošová. Existence festivalu byla až do loňského roku spojena s kinem Elektra. Zde od 60. let pracoval promítač Jiří Korda:
"Já jsem promítal první festival Finále, který se odehrával v listopadu 1968. Ten festival vznikl na popud filmových distributorů, v první řadě jako jakési vzepětí proti okupaci sovětskými vojsky. Za druhé se jednalo o to dostat na plátna kin filmy, které už byly po distribuci."
Kino Elektra v té době bylo největším kinem v Československu:
"To si neumíte představit, ten sál měl v té době 1066 míst. Já když jsem tam přišel, tak jsem tam našel starý mazetový bloček na vstupenky a tam bylo na 1300 míst, takže v době, kdy jsem já nastoupil, už byla snížená kapacita. Těch 1066 míst bylo pořád plných. To se nenechá vyprávět, to se musí vidět!"
Letos se festival přesídlil do zrekonstruované secesní budovy Měšťanské besedy a do multiplexu Cinema City Plzeň.
Festival už 8 let v sekci Nejbouřlivější desetiletí českého filmu představuje produkci 60. let, letos došla řada na rok 1968. Dramaturg festivalu Jan Lukeš říká:
"Rok 1968 je vyvrcholením toho desetiletí, protože tehdy poprvé v dějinách filmu po roce 1948 vznikal film svobodně bez ideologických tlaků a zároveň byl ještě velmi hojně financován státem, takže československý film se sám velmi důsažně podílel na takzvaném obrodném procesu. A třeba ve filmech Žert, Ohlédnutí nebo Všichni dobří rodáci, což jsou zrovna filmy, které se tu letos promítají, tak se filmaři pokusili skutečně se ohlédnout za minulostí a zrevidovat dějiny a dát společnosti impuls k obrodě a nové orientaci, aby se společnost zreformovala."
Oba byli nejen hosty projekce, ale svoji tehdejší polemiku také komentovali. Kohout řekl, že jako komunista svou přítomností legitimoval vznik filmu. Forma přelíčení měla otevřít prostor k vyjádření.
Jiří Menzel tehdy stanul mezi svědky obžaloby:
"Já myslím, že je z toho cítit, jak všichni účastníci tam chodili jak kolem horké kaše, protože se nikdo neodvážil říct naplno, že žijeme ve lži. I ti nejostřejší žalující pořád měli za sebou ten pazour, aby nebyl průser."
Na Spor do Plzně speciálně přijel divadelník Vladimír Hulec.
"Ten generační spor je věčný a je na tom ohromně cenné, že ty dvě generace byly ochotny se přít, formulovat své názory. To je na tom to nejaktuálnější, my to dneska neumíme. další věc je historická, že se člověk dozví autentické prožitky, zkušenosti těch lidí."
Festival také představil řadu letošních jubilantů z řad filmařských osobností. Mezi nimi je letos jak Kohout a Menzel, tak také Jiří Krejčík, Hynek Bočan a Václav Táborský. Ten přijel z Kanady, kam po okupaci v roce 1968 emigroval, a uváděl v Plzni svůj krátký film Dějiny na 8, který natočil jako anketu na ulicích českých měst s hercem Milošem Kopeckým v roce 1968. Pavla Kormošová komentuje:
Vymysleli a festival proběhl s přidanou sekcí Dějiny na 8 kromě Báječných lidí s klikou a nejbouřlivějších desetiletí českého filmu. K osmičkovým výročím ve filmu se letos budeme, jak už bylo řečeno v úvodu, vracet také v Karlových Varech a zejména v Uherském Hradišti.
|
