Přesto, že je to mladík, u nás oficiálně dvacetiletý, je už druhým nejmasovějším sportem. Hraje se ve školách, na venkovních betonových hřištích, v tělocvičnách, nezřídka na školních chodbách a ve třídách, což pochopitelně učitelé a školníci velmi neradi vidí. Tento mladý sport totiž provozují zejména mladí lidé, často náctiletí. Řeč je pochopitelně o florbalu.
Zdroj: Wikimedia Commons
Můj první kontakt s florbalem byl poněkud zvláštní. Zhruba před patnácti lety mi můj syn, tehdy student střední školy, položil po příchodu domů rétorickou otázku: Tati, znáš rčení "sportem k trvalé invaliditě"? Nejdřív jsem to považoval za nejapnou poznámku a lehce ironicky jsem se pousmál. Když však totéž udělal i můj potomek, úsměch mi na rtech okamžitě ztuhl. Chyběl mu totiž kousek předního zubu. Ihned přispěchal s vysvětlením, že se opravdu s nikým neporval, nýbrž sportoval. Hráli se spolužáky florbal a v zápalu boje dostal hokejkou přes zuby. Dodnes může tento sportovní počin hmatatelně doložit. Tehdy jsem se také poprvé dozvěděl, co to vlastně ten florbal je.
Podle Wikipedie se jedná o "kolektivní halový sport podobný pozemnímu hokeji. Hraje se na hřišti o rozměrech 40×20 metrů s lehkým dutým plastovým míčkem. Při standardní herní situaci je z každého týmu na hřišti v jeden moment pět hráčů v poli a jeden brankář. Hráči při hře používají speciální florbalové hole (tzv. florbalky) a snaží se vstřelit protivníkovi gól. Brankáři žádnou florbalku nepoužívají, chytají pouze svým vlastním tělem, zejména rukama a nohama". Hřiště je ohraničeno 50 centimetrů vysokými mantinely. Florbalový míček v dnešní podobě nevyvinuli florbalisté, ale baseballisté. Plastový děrovaný míček podobných rozměrů totiž slouží k tréninku baseballových pálkařů.
Když baseball, tak USA. I když florbal vznikl původně v USA, za jeho kolébku je považováno Švédsko. Tam se totiž v 70. letech 20. století začal, pod názvem innebandy, hrát organizovaně a rychle si získal obrovskou popularitu. Švédsko dodnes udává směr ve vývoji florbalu a má také nejvíce registrovaných florbalistů na světě. Členská základna je v současnosti u těchto Skandinávců trojnásobně větší než v Česku. Další zemí, kde si hra brzo získala popularitu, bylo Finsko (tam pod názvem salibandy) a Švýcarsko (unihockey). S rozdílnými názvy se také mírně lišila pravidla. Největší rozdíl byl ve švýcarské verzi, kde i brankář používal hokejku. Dnes už ani ve Švýcarsku brankáři hokejku nemají, protože existují mezinárodní pravidla florbalu stanovená Mezinárodní florbalovou federací IFF (International Floorball Federation), která vznikla v roce 1986. V současnosti tuto federaci tvoří přes 50 zemí. Česko se stalo členem v roce 1992, kdy měla federace osm členů. Česká florbalová unie je z hlediska počtu členů na třetím místě za druhými Finy a před čtvrtými Švýcary. Česká florbalová unie má 426 registrovaných oddílů, nejvyšší florbalová liga má u nás dvanáct týmů. Mezi nejúspěšnější patří Tatran Střešovice, čtrnáctinásobný mistr České republiky. V Česku je florbal stále amatérským sportem, což pro Švédsko, Finsko a Švýcarsko tak úplně neplatí, řekl nedávno před kamerami České televize prezident České florbalové unie Filip Šuman:
"Dá se tam v některých případech mluvit o poloprofesionalismu v případě cizinců, kteří chodí nejčastěji za penězi do švýcarské soutěže. Tam už můžeme občas mluvit i o profesionálním sportu, ale přece jenom i v těchto zemích florbal teprve získává objem financí, který je obvyklý u jiných profesionálních sportů. U nás tedy stále amatérský a v těch ostatních třech zemích poloprofesionální."
Milan Fridrich v pořadu Na slovíčko, zdroj: ČT Sport
Kapitán Tatranu Střešovice a zároveň i florbalové reprezentace Milan Fridrich vidí v amatérismu tohoto sportu u nás i jistá pozitiva. Podle něj řada lidí stále vidí florbal jako sport pro zábavu, ne jako zdroj obživy. Je přesvědčen, že to také vnáší větší klid do šatny, kde se neřeší délka kontraktů či výše odměn. Je si však vědom toho, že takový stav nebude trvat dlouho. Taková ta "nezkaženost" florbalu je podle Milana Fridricha i jistým lákadlem pro děti, které v něm našly zalíbení. On sám začínal ve Znojmě s hokejem. Říká se, že jsou dva důvody, pro které lidé odcházejí od hokeje k florbalu: buďto jim hokej nejde, nebo je florbal levnější. Milan Fridrich v tom má jasno:
"U mně ten hlavní bylo asi studium, protože já jsem odcházel až ve chvíli, kdy jsem ve Znojmě nebyl, ale studoval jsem v Českých Budějovicích. Právě v tu chvíli jsem se rozhodoval, jestli se budu dál věnovat hokeji, nebo dám přednost vysoké škole. U mně rozhodně vyhrála vysoká škola, kterou jsem chtěl dodělat. Času tehdy nebylo tolik, abych se mohl plně věnovat hokeji. Navíc to úplně nebylo na to, abych hrál extraligu, nebo se viděl v NHL. Chvíli jsem přestal hrát, a v tom okamžiku mě oslovil florbal. Jakmile jsem dodělal školu, začal jsem se mu věnovat mnohem víc. V hokeji jsme měli poměrně dobré podmínky a nemuseli jsme do toho nějak investovat peníze. Mně tam spíše chytla dobrá parta ve Znojmě, a tak mě to víc bavilo. S klukama jsme byli kamarádi nejen v kabině, dělali jsme řadu věcí i mimo šatnu, podnikali jsme výpady i na jiné sporty. Bavilo nás to a nedělali jsme to kvůli penězům, jak to bylo v hokeji, kde jsme tak trošku byli držení v té šatně."
Filip Šuman v pořadu Na slovíčko, zdroj: ČT Sport
Prezident České florbalové unie Filip Šuman odmítá tvrzení, že ostatním sportům ubývají členové kvůli progresivnímu rozvoji florbalu. Zároveň ale má velkou radost z toho, že se členská základna v jeho sportu tak rychle u nás rozrůstá:
"Určitě je to krásný pocit, navíc v situaci, kdy si ještě všichni, kteří dnes ve florbalu pracujeme, pamatujeme období, kdy si lidé pletli slovo florbal s fotbalem. Florbalová hokejka byla často zaměňována s nějakým jiným náčiním. Zejména v období roků 1996 až 2004 se rodila polovina dětí než například v mém ročníku narození. Když jsem se narodil já, narodilo se v České republice 200 tisíc dětí. V těch ročnících, které jsem zmiňoval, to bylo pouze 90 tisíc. To znamená méně než polovina dětí. A když k tomu samozřejmě přičteme i fakt, že stále více dětí přece jenom sedí u počítačů a na sportoviště se jim nechce, pak je logické, že celý český sport pracuje s daleko menší členskou základnou. Vliv florbalu tam určitý samozřejmě bude, ale daleko významnější jsou tyto dva jiné aspekty."
Mužský florbal je v Česku rozvinutější než ženský. Početní poměr v členské základně je zhruba jedna ku čtyřem. Vedení tohoto sportu na tom podle Filipa Šumana v posledních letech hodně pracuje i proto, že Česko na konci roku 2013 hostí mistrovství světa žen. Mělo by to mimo jiné vést k velkému zviditelnění ženského florbalu. Mužský světový šampionát se v Česku konal v roce 2008 a domácí reprezentace obsadila čtvrté místo. Navíc muži mají doma snad nejlépe obsazený turnaj na světě - Czech Open. Jeho dvacetinásobným účastníkem je Radim Cepek, který říká, že na začátku to bylo příjemné zpestření léta:
"Ty první ročníky to byl opravdu jen letní turnaj, kdy se pořadatelé rozhodli udělat něco po vzoru handballcupu. Vymysleli pro něj letní termín. V Čechách se hrála kvalifikace, k dispozici byly tři, čtyři haly, aby bylo kde hrát. Myslím, že to bylo takové příjemné zpestření léta. Každý se těšil, že si konečně zahraje proti cizím týmům. To byl vlastně cíl - konfrontace s cizinou, s mezinárodním florbalem. Podmínky se samozřejmě trošku zlepšily, ale neřekl bych, že by to byl profesionální sport. Jsme plně amatérští, takže devadesát procent týmů přijelo vlakem nebo linkovým autobusem. V tom se ten turnaj nezměnil, ale samozřejmě se vyvíjel například tím, že se rozděluje do elitní a neelitní kategorie. Hra, příprava, předvedené výkony se pochopitelně už liší, už to není jen o tom, že celky prostě jedou na turnaj a čtyři dny v kuse budou hrát. Pro některé týmy je to už spíše velmi dobrá příprava na sezónu. Říká se, že je to nejkvalitnější turnaj, ale myslím, že je to hodně silné slovo. Spíše bych řekl, že je jeden z nejpopulárnějších, to stoprocentně. Pokud kategorie elité mužů i žen má 16 kvalitních týmů a zhruba osm velmi kvalitních ze zahraničí, tak to na atraktivnosti dodává strašně hodně. Jsou ale na světě turnaje, které se plně specializují jenom na přípravu, a v momentě, kdy se sejdou čtyři švédské a čtyři finské týmy, tak tyto turnaje budou možná ještě kvalitnější."
Florbal získal v prosinci 2008 uznání Mezinárodního olympijského výboru a do této chvíle může usilovat o zařazení na program olympijských her. Pro úspěšnou snahu však musí florbal ještě výrazně rozšířit počet členských zemí v Mezinárodní florbalové federaci.
