Formanův film o španělské inkvizici vstoupil do českých kin
Režisér Miloš Forman, který právě v Čechách připravuje inscenaci divadelní hry Suchého a Šlitra, představil ve středu v Praze svůj nový celovečerní film Goyovy přízraky. České premiéry se zúčastnili také představitelé hlavních rolí Natalie Portmanová a Javier Bardem, scenárista Jean-Claude Carriére a autor hudby Varhan Bauer. Slavný tvůrčí tým ale podle české kritiky vytvořil film překvapivě slabý.
"To nezáleží na tom, že to je historická osobnost a že teda musíme o ní něco natočit, ne, tak to prostě nechodí. To je souhra všelijakých různých náhod, myšlének a tak dále. Nejdůležitější je příběh někoho. Dělat biografii mě moc nezajímá. To si radši přečtu, protože můžu přeskakovat stránky, když to není zajímavé. Začátkem tohoto filmu vůbec nebyl Goya, to byla knížka o španělské inkvizici, a teprve když s Jean-Claudem jsme začali jezdit po Španělsku a viděli v Pradu... tady na jedné stěně jsou ty nádherné klasické portréty královské rodiny, šlechticů a šlechtičen, a na druhé straně ty černé kresby - no to prostě mi nešlo do hlavy, že to je ten samý malíř! No a v tu chvíli se člověk začne o toho malíře, kdo tohle namaloval, zajímat..."
"Já jsem to zažil. Sice jsem byl kluk, ale jak to vypadalo za nacistů, potom za komunistů, kdy prostě nepohdlní lidé byli zavření a najednou se přiznávali ke strašným zločinům, které nikdy nepáchali. A to vždycky, víte, když skončí nějaká ta válka, tak všichni vítězně tleskáme: Nikdy víc! Nikdy víc! Teď jsme se poučili. - Bum, za dvacet let znova. - A bum, za dvacet let znova! No tak prostě se člověk naučí s tím žít, no. A je na to připravený."
Světovou premiéru měly Goyovy přízraky v listopadu ve Španělsku, promítal se i v Rakousku a Německu. Berliner Zeitung napsal: "Z filmu lze cítit, že Miloš Forman ztvárnil své zkušenosti z kdysi podmaněné české vlasti."
"Já bych za základní problém Goyových přízraků považoval úplně elementární neujasněnost toho, co se vlastně filmem říká a jak se to říká, což především ve druhé půlce toho filmu vyústí v takovou odbíhavost, kdy film přeskakuje od tématu k tématu. Ty postavy jsou jenom tak chabě nastíněné papírové vysřižky, se kterými se nějak posunuje po tom plátně, a nedostatek nějakého vnitřního rozměru nebo vhledu do těch lidí se nahrazuje vnějšími efekty, na režiséra Formanova statusu řekl bych až šokujícím způsobem lacinými."
Darina Křivánková svoji recenti v Lidových novinách uzavírá slovy: "Píše se to s těžkým srdcem, ale Miloš Forman se s Goyovými přízraky dostal do fáze, v níž se nachází řada jeho souputníků z české nové vlny: jejich rukopis lze stále dobře rozpoznat, do značné míry zůstali věrní svým někdejším ideálům, ale už se vytratila lehkost, suverenita a jedinečnost."
