Fotograf Josef Koudelka: člověk si všude musí zachovat sám sebe
Rozsáhlou retrospektivu svého díla věnuje slavný světový fotograf českého původu Josef Koudelka pražskému Uměleckoprůmyslovému muzeu. Potvrdil to v úterý v pražském Nosticově paláci, když mu ministr kultury Václav Riedlbauch uděloval nejvyšší resortní vyznamenání Artis Bohemiae Amicis. Na slavnostním předání byla i Milena Štráfeldová
"Medaile, která má název Přátelům českého umění nebo české kultury, je výrazem - já to řeknu lidově - alespoň nějakého veřejného pohlazení po hlavě těm lidem, kteří nám skutečně dělají čest a slávu. Protože věřte, jestli kultura opravdu má nějakou váhu, tak v tom, že umí otevírat dveře a umí na nás upozornit, že jsme civilizovaná skupina lidí ve středu Evropy, že tady je neuvěřitelný talent na všechny možné profese, ale v umění obzvláště. A když se někdo narodí, kdo to umí ještě i předávat dalším, tak by si toho měl tento národ taky vážit a občas to říkat nahlas,"
uvedl ministr Václav Riedlbauch. Josef Koudelka patří mezi nejvýznamnější současné české fotografy, kteří působí ve světě. Fotografii se plně věnuje od 60. let, dokumentoval například začátky divadla Semafor. Jeho snímky invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu roku 1968 převzaly světové agentury a v r. 1969 za ně, ještě jako "anonymní český fotograf", získal prestižní cenu Roberta Capy. O rok později emigroval a v exilu začala jeho světová kariéra. Stal se členem pařížské agentury Magnum Photos a jeho snímky publikovala nejvýznamnější periodika. Vystavoval je v Paříži, Londýně, Berlíně, San Francisku, v Sao Paulu, Mexiku i v Athénách. Vydal více než patnáct fotografických knih a získal za ně řadu světových ocenění. Po listopadu 1989 začaly jeho knihy vycházet i u nás. Potvrzuje to Viktor Stoilov z nakladatelství Torst:"To je autor, se kterým velmi rád spolupracuji. Vydali jsme mu už čtyři knihy, první byla monografie v edici Fototorst, potom byla velká monografie ve spolupráci se zahraničními nakladateli, která vyšla v několika jazykových mutacích. Pak jsme vydali Invazi 68, která se připravovala tady v Čechách a naopak zahraniční nakladatelé od nás nakoupili licenci. A další se momentálně chystá - soubor Cikáni."
Právě při udílení ceny Artis Bohemiae Amicis Josef Koudelka potvrdil, že zásadní část svého díla, více než tři stovky fotografií ze stěžejní výstavy, která prošla světové galerie a muzea a byla instalována i ve Veletržním paláci v Praze, chce podmínečně věnovat Uměleckoprůmyslovému muzeu. Ministr kultury k tomu řekl:
"Přišel s nabídkou velkou část své tvorby skutečně nechat tady doma, aby byla dostupná pro výstavnictví, pro badatele i pro další dokumentaci české fotografie. Já jsem byl velmi nadšen touto velkorysou nabídkou. Věřte, že to není běžná záležitost, aby umělec, který působí léta ve světě, si vzpomněl na domovinu a něco takhle velkorysého nabídl."
Koudelkův dar přitom představuje mnohamilionovou hodnotu, připomněl Václav Riedlbauch. Ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea Helena Köeniksmarková s Josefem Koudelkou o jeho daru jednala tři roky."Pro takový zásadní dar, celý průřez jeho díla - je to v podstatě výstava Retrospektiva, která byla v r. 2003 vystavena ve Veletržním paláci - je třeba také vytvořit podmínky. A my jsme to byli schopni zajistit a zaručit, nejenom teď v těch stísněných podmínkách našeho muzea, ale do budoucna v novém centrálním depozitáři, který muzeum buduje v Programu národního pokladu a který by měl být dokončen v letech 2012 - 2013. Tam bude možné ty fotografie správně uložit, zacházet s nimi, badatelsky je využívat, ale jinak samozřejmě také vystavovat."
Na dodržování podmínek Koudelkova daru pro Uměleckoprůmyslové muzeum bude dohlížet i agentura Magnum, která jinak získá například Koudelkovy deníky a další dokumentaci jeho díla. Josef Koudelka již dříve Uměleckoprůmyslovému muzeu věnoval soubor svých slavných fotografií Invaze 68. Téměř 170 snímků bylo při příležitosti 40. výročí sovětské okupace vystaveno na Staroměstské radnici v Praze a v Domě umění v Bratislavě.
Josef Koudelka se po dvou desetiletích prožitých v exilu poprvé do Česka vrátil výstavou, kterou v r. 1990 v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze uspořádala kurátorka Anna Fárová. Nyní žije střídavě ve Francii a v České republice. K tomu, jakou roli pro něj v exilu hrál jeho český původ, Radiu Praha řekl:"Prostě já si myslím, že kdekoliv člověk je, v jakékoliv situaci, musí se snažit zachovat sebe. Když jsem žil tady nebo když jsem žil v zahraničí, kdekoliv... myslím, že pro každého z nás platí totéž. Většinou lidi, když se dívají na moje fotografie, říkají, že je jasně vidět, že jsem ze střední Evropy. Vždyť střední Evropa je pár států a všichni jsme tu propletení. Já jsem rád, že jsem se tady narodil, že jsem tady vyrostl a až do třiatřiceti let jsem tu žil."