V sobotu 1. března byla po zimní přestávce otevřena Galerie Středočeského kraje (GASK) v Kutné Hoře. Nabízí tři nové výstavy i nově zpřístupněné zahrady.
Obraz od Júlia Kollera, foto: Miroslav Krupička
První výstava představuje výběr prací slovenského výtvarníka Júlia Kollera (1939-2007). Koller byl slovenským malířem a konceptualistou, který v 60. letech vzbudil pozornost svým Antihappeningem. Své pocity a obavy v úsporných zkratkách tiskl razítky na korespondenční lístky a papírové karty, které rozesílal nebo rozdával. Dnes bychom řekli, že šlo o dobově inspirované „hlášky“ citlivého a nekonvenčního autora. Nového významu nabyly po srpnu 1968, a tak nepřekvapí, že ho normalizační Svaz slovenských výtvarných umělců odmítl přijmout do svých řad a z Kollera se stal jeden z představitelů neoficiální slovenské scény. Jeho výtvarná díla jsou velmi různorodá. Jasná je u něj inspirace pop artem, ale s množstvím zašifrovaných významů a zkratek. Určitého zadostiučinění Koller dosáhl po sametové revoluci. V roce 1996 vystavoval v pařížském Centre Pompidou a v roce 2010 mu uspořádala retrospektivní přehlídku Slovenská národní galerie. Výstava je doplněná fotografiemi Kollerovy partnerky Květoslavy Fulierové, na nichž je autor sám výtvarným a významovým objektem.
Figurama 14, foto: Miroslav Krupička
Další výstavou, čerstvě otevřenou v GASK, je Figurama 14. Jak název napovídá, hlavním tématem vystavených prací je figura. Figurama prezentuje díla studentů a pedagogů výtvarných škol ze zemí Visegrádské čtyřky, tedy Česka, Slovenska, Polska a Maďarska. Projekt vznikl před 13 lety v České republice (na Fakultě architektury ČVUT), proto mají historicky největší zastoupení české výtvarné školy – z Prahy i regionů. Motto výstavy by mohlo být figura stokrát jinak a podle kurátora Karla Pokorného si přehlídka klade za cíl dokumentovat měnící se přístupy, generační pohledy i techniky při ztvárnění nejběžnějšího výtvarného objektu – lidského těla.
Obraz od Františka Tichého, foto: Miroslav Krupička
Žánrově i autorsky nejpestřejší výstavu připravil hlavní kurátor GASK Richard Drury a nazval ji „Z rodinného alba.“ Jedná se o soubornou výstavu členů výtvarného odboru Umělecké besedy, jejichž díla jsou v majetku Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně a Galerie Středočeského kraje – proto název z rodinného alba. Umělecká beseda je nejstarším uměleckým spolkem v českých zemích (loni oslavila 150. výročí vzniku) a po vynucené normalizační přestávce opět žije. O to, aby její členové měli kde vystavovat, se stará právě Richard Drury. Členy besedy byli vždy nejvýznamnější čeští umělci. Na výstavě, která se soustředí na meziválečné a válečné období, jsou zastoupeni takoví malíři jako Kremlička, Tichý, Kubín, Zrzavý, Rada, Bílek, Čapek, Rabas, P. Kotík a další. Co dílo, to skvost. Ucelený oddíl mezi nimi tvoří příslušníci skupiny 42: Lhoták, Gross, Hudeček, Smetana a J. Kotík. „Nejde nám jen o prezentaci těch největších jmen,“říká Richard Drury, „vedle těch známých chceme ukázat i ty méně známé umělce, často velmi kvalitní.“
Richard Drury, foto: Archiv České televize
Richard Drury je také autorem výstavy „Stavy mysli – za obrazem,“ kterou GASK připravuje. Jde vlastně o nové uspořádání stálé sbírky GASK. „Chceme představit stálou sbírku v novém světle, v nové koncepci,“říká Drury, „nebude encyklopedická ani chronologická, nýbrž postavená na tématech citového nebo myšlenkového rozpoložení člověka, která budeme prezentovat v protikladech, například krutost – něha. Důvod je jednoduchý: každá galerie má svá lepší a horší období. Postupovat podle slohů nebo chronologie si mohou dovolit třeba národní galerie, ale my musíme hledat taková témata, kolem kterých dokážeme sdružit umělce, zastoupené v našich sbírkách. Náš depozitář za 50 let mravenčí sběratelské práce disponuje množstvím špičkových děl, ale tady chceme předvést širší plejádu výtvarníků.“ Stálá sbírka v novém pojetí bude otevřena 25. května.
Budova Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře, foto: Miroslav Krupička
Za zhlédnutí stojí i samotný objekt Galerie Středočeského kraje. Nachází se v budově bývalé Jezuitské koleje vedle chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Budova byla postavena v 17. a první polovině 18. století ve stylu vrcholného baroka. Po zrušení náboženských řádů koncem 18. století víc jak dvě stě let sloužila vojákům. V roce 1998 byla ve zchátralém stavu předána Českému muzeu výtvarného umění, z něhož později vznikla Galerie Středočeského kraje. Po nákladné rekonstrukci byla v roce 2010 otevřena pro veřejnost v roce 2010. Rekonstrukční práce pokračovaly dál – koncem loňského roku byly dokončeny stavební práce ve 2. patře a v zahradách.
Jana Šorfová, foto: Artalk
Jezuitská kolej je jednou z největších barokních staveb v Česku – je dlouhá 200 metrů, má tři podlaží a podkroví. Výstavní plocha činí přes 3000 metrů čtverečních. Ne všechny prostory jsou používány k výstavním účelům. Jak říká ředitelka GASK Jana Šorfová, galerie je motivována k tomu, aby nevyužité prostory pronajímala: „Kromě refektáře nebo konferenčního sálu lze nově pronajmout i tzv. štábní domek, který se nachází uprostřed nově zrekonstruovaných zahrad. Návštěvník se tak může po výstavě projít venku a ze svažitého terénu obdivovat neobvyklý pohled na chrám svaté Barbory a zadní trakt Jezuitské koleje.“
