Richard Drury o nové stálé expozici GASK
Koncem května byla v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře otevřena nově koncipovaná stálá sbírka, nazvaná Stavy mysli – Za obrazem. Je netradiční svým rozsahem a především uspořádáním obrazů a soch, vybraných z bohatých sbírek galerie. O záměru nové expozice i o tom, jak vystavovat umění, jsme hovořili s šéfkurátorem GASK Richardem Drurym.
Začal jsem u člověka. S uměním a umělci pracuji už víc než 20 let a vracím se k jednomu zásadnímu tématu: o čem umění je? Myslím, že umění je projevem lidskosti. A nejlepší způsob, jak rozčlenit expozici, je podle vnitřního života člověka. Rozdělil jsem výstavu nikoli podle historických kapitol nebo slohů, ale podle stavů lidské mysli. A to na základě protikladných dvojic. Těch je celkem 21, tedy 42 lidských stavů. Dvojici protikladů máme vždy u sebe v jedné místnosti. Například Přátelství a Samota. Nejde jen o témata teoretická a odtažitá, ale o otázky, které jsou důležité pro běžného člověka i pro umělce. Protože co je umělec? Člověk, který zhmotňuje své pocity a názory do nějaké hmatatelné podoby – do uměleckého díla. V závěru expozice máme dvojici Sevření – Volnost. Sevřený člověk hledá volnost a svobodu. A může ji najít třeba ve vlastní hlavě.
Pokud jde o inspiraci, žádnou přímou jsem neměl. K takto koncipované expozici ve světě asi existují určité paralely, tady v Čechách myslím ne. Doufám, že díky tomu nezasvěcený divák překoná svou předpojatost vůči umění a modernímu umění.
Galerie Středočeského kraje má ve sbírkách asi 3.000 obrazů, 600 plastik a soch, 2.000 kreseb a 3.000 grafik. Do stálé expozice jsem zařadil spíš „odolnější“ umělecká díla – obrazy a sochy. Grafiky a kresby vystavujeme v jiných prostorách. Měl jsem opravu z čeho vybírat. V expozici je celkem 240 děl z našeho sbírkového fondu.
Jak dlouho se expozice připravovala?
To je, jako když se zeptáte malíře, jak dlouho ten obraz maloval a on odpoví: celý svůj život. Stejně musím odpovědět i já. V galerii pracuji od roku 1992, tj. přes 20 let a celou dobu nosím v hlavě otázku, zvanou stálá sbírka GASK. Člověk při práci s uměleckými díly a přemýšlí, jak by šly k sobě, jakou mají vnitřní hodnotu a význam. Ale konkrétně: koncepci jsem formuloval minulý rok a příprava výstavy trvala šest měsíců.
Když už máme stálou sbírku takto koncipovanou, osvobozenou od slohů a historických kapitol, tak umožňuje obměnu. Stálé expozice se kolikrát s velkou slávou otvírají a potom začnou pomalu umírat. Lidé ztrácejí zájem, protože se tam nic neděje. Toho jsem se chtěl vyvarovat. Výstava je plánována na tři roky, ale během těch tří let počítáme s tím, že se bude obměňovat. Např. mladí umělci, které určité téma oslovuje, budou mít možnosti dát svůj vklad do daného okruhu. Po třech letech uvidíme. Když se ukáže, že koncept je udržitelný, že oslovuje, tak bychom pokračovali dál. Expozici vnímám trochu jako zahradu, která potřebuje stálou údržbu a péči. Pořád budeme vylepšovat, aby zahrada byla pro diváka přívětivá.
Zaznamenal jste už ohlasy na stálou expozici?
Budova Jezuitské koleje je monumentální, ale uvnitř je členěna na menší místnosti a dlouhé chodby. Nebylo těžké vtělit výstavu do těchto prostor?
Nikoli, expozice byla architektuře koleje ušita na míru. Budova je opravdu velkorysá, vzdušná, má určitý rytmus – nepříliš velké místnosti a dlouhé chodby s vysokým stropem. Když jsem o členění uvažoval, vžíval jsem se do pocitů návštěvníka, když kráčí těmi místnostmi a dlouhými chodbami. Nešel jsem cestou paneláže, zaslepených oken, barevnosti. Naopak, všechno jsem záměrně odkryl, aby divák vnímal vystavená díla a zároveň tu krásnou architekturu. Hraju si trochu i prostorově se zrakem diváka. Když jsou k dispozici vysoké stropy, je škoda nemít tam něco trochu výš, aby zvedal svůj zrak nahoru doslova i pomyslně a vnímal ty aforistické myšlenky, které nad vámi visí. Takže výstavu jsem koncipoval s největší úctou vůči historické budově koleje a s radostí.
To je delší příběh. Když někdejší České muzeum výtvarného umění v Praze převzalo budovu Jezuitské koleje v Kutné Hoře, tehdejší ředitel Ivan Neuman vstoupil do jednání s Alešem Veselým s tím, že by vytvořil nějaké dílo, koncipované přímo pro toto venkovní umístění. Bohužel se tak nestalo. Ta současná instalace Vstup do zákona jen zápůjčkou od Aleše Veselého. Nicméně původní záměr není ještě mrtvý. Aleš Veselý vypracoval nový projekt – nádhernou monumentální sochu s názvem Metafysis. Její studii máme vystavenu v rámci stálé expozice. Na realizaci bohužel zatím nejsou peníze.
Jaké další výstavy v Galerii Středočeského kraje chystáte?
Díky za rozhovor a přeji hodně návštěvníků v GASK.
