Garderobiér v Divadle Na zábradlí
Na náhradním jevišti Divadla Na zábradlí uvedlo v minulých dnech povodněmi poničené Divadlo v Dlouhé premiéru světoznámé hry anglického romanopisce a dramatika Ronalda Harwooda "Garderobiér".
Inscenace, známá též ve zfilmované podobě podle Harwoodova scénáře, zachycuje dramatickou atmosféru válečné Anglie 40. let. Stárnoucí herec-principál, nazývaný jednoduše "Sir", se snaží hrát až osm velkých shakespearovských rolí týdně, zatímco jeho společnost cestuje po Británii během hrůz druhé světové války. Na konci svých citových a tvůrčích rezerv vystoupí jen díky pomoci svého garderobiéra, jenž přepracovanému zaměstnavateli oddaně slouží, lichotí mu, povzbuzuje ho, ochraňuje a hýčká. Stářím a nemocí vyčerpaný Sir odvádí na jevišti svůj vrcholný a statečný výkon. V kulisách bombardované Británie se zmocňuje postavy Shakespearova Leara i publika, jako by je vyzýval na poslední souboj. Svůj nadlidský zápas s obyčejnou slabostí vyhraje, přestože smrt je nakonec přece jen silnější.
divadla posledních desetiletí. Ten, kromě toho, že hru režíroval, ztvárnil v ní úlohu Sira. Martina Hubu si české publikum velice oblíbilo. Zvláště na něm oceňuje, že při své práci trvá na přítomnosti určité námahy, kterou vykupuje katarzí. Právě tato námaha - i když na jevišti je důležité, aby jejím výsledkem bylo zdání naprosté lehkosti - je styčným bodem, otevírajícím Hubovi náruč hlediště. Ovacemi je odměňován při pravidelném hostování v Divadle Na zábradlí v Bernhardově "Divadelníkovi", v němž vytvořil pod režijním vedením Jana Antonína Pitínského postavu "státního herce" Bruscona, a tomu bylo v létě na Pražském hradě při shakespearovských slavnostech, kde nastudoval "Krále Leara" s Janem Třískou v hlavní roli. Přízeň českého publika, jak přiznal i Radiu Praha, ho nesmírně těší...
"Iste, samozrejme, nechcem hrať zbytočne skromného, bolo by to neprirodzené, keby to človeku nesposobovalo radosť. Ale na druhej strane, musím sa priznať, že ta úzkosť, ten strach, ten zvláštný stav akejsi takej vnútornej paniky, keď to človeku nejde, to uznanie by asi bolo málo, pretože už som párkrát absolvoval aj projekty, v ktorých toho uznania až toľko nebolo, absolvoval som aj projekty neúspešné. A ako to teda, že sa človek vracia k tejto činnosti? Dosť som nad tým rozmýšlal, lebo ozaj so zdravým rozumom to nejak extra nesúvisí. Tie všetky argumenty sú proti tomu, abyste sa neustále pokúšali o to preskočenie seba."
