Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?

r_2100x1400_radio_praha.png
0:00
/
0:00

Slavný předválečný divadelník Emil František Burian prohlásil, že divadlo se dá udělat i z telefonního seznamu. Ojedinělá divadelní inscenace Petra Čtvrtníčka a Jiřího Lábuse s názvem "Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?", je pokusem o zdivadelnění jiné kuriózní předlohy - policejních odposlechů v korupční fotbalové aféře. Tomuto tématu se věnuje následující rubrika.

Záznam policejních odposlechů, to není obvyklý dramatický text. Co vás přivedlo k téhle volbě?

"Tak mě k tomu navedli redaktoři Sportu, kteří to začali vydávat na stránkách deníku Sport i s jazykovou analýzou. Začalo to vycházet někdy na podzim, kdy se prolákla ta špína z fotbalového zákulisí. A já když jsem viděl ty dialogy na papíře, tak jsem si říkal, že s tímhle musíme okamžitě na jeviště!"

"Je to velmi netradiční téma, myslím, že ve světě se na divadle moc policejních odposlechů nehrálo, možná budeme i první. Byla to moc hezká práce, nakonec se mi podařilo dát se dohromady s Jirkou Lábusem, což teda byla úplná lahůdka, pracovat na tom textu s ním."

Upravovali jste ty texty nějak?

"Já jsem je lehce upravoval, protože přece jenom je to trochu monotématické, já bych vám řekl ta slova, ale to nemůžete vysílat, pojďme si říkat, že to jsou jenom a jenom synonyma pohlavních orgánů. A já jsem do toho musel dát takovou malinkou dějovou linečku, takovou vlastně časovou linku. Ale z 90 procent ten text je autentický, protože na tom se nedá... to je literatura faktu, co jsem našel v těch novinách a takhle jsem to přenesl vlastně i do toho dramatu. Krásná práce!"

Kde se v tom bere ta grotesknost? To publikum v Karlových Varech, kde já jsem vaše představení viděl, se opravdu mohlo potrhat smíchy.

"No protože to publikum mělo šanci slyšet ty strašné věty, ty vulgarity v takové koncentraci, že ono to vlastně po pěti, deseti minutách zní úplně jinak, už je to taková zvláštní zvukomalba a všechna ta slova jsou už spíš hudbou. A když si člověk uvědomí tu absurditu, tak se člověk opravdu může strhat smíchy! Taky záleželo na intonaci a na pauzách, Jirka Lábus je mistr slova a bezvadný recitátor poezie, takže i tam on zúročil svoji praxi a svůj talent, akorát ta slova byla trošičku jinačí. On přišel dokonce původně s tím, že bychom to měli hrát ve Viole, kde on je v dramaturgické radě. A on říkával: To by bylo krásný, kdyby tam, kde je cedulička Zde sedával Viktor Dyk, tak kdyby tam najednou zaznělo: "Ty mr..y zase vyhrály v Blšanech, ty vole, já už na to ch...u." No ale nakonec tlak našich kamarádů byl takový, že jsme to přenesli na větší jeviště, hráli jsme to u nás Na Zábradlí a teď pojedeme na turné po ligových městech, aby to vidělo dalších aspoň pět, sedm tisíc lidí v těch 12 ligových městech, a chceme skončit v Národním divadle v Praze. To divadlo budou muset buď nechat vyhořet nebo nechat vysvětit, po tom, co tam zazní, ale tam by to byla důstojná tečka."

Jak často tu inscenaci vůbec hrajete?

"My jsme to hráli dvakrát, na Zábradlí (23.4., pozn red.) a ve Varech (7.7.). Já jsem si říkal, sakra, tohleto bychom si měli strčit ve Varech, abychom tam nejeli jen tak, abychom se prošli po tom červeném koberci do šatny a potom na jeviště. A to karlovarské divadlo je nádherné. Tak jsem se domluvil s Jirkou Bartoškou, za minutu to bylo upečený, dal nám i hezký termín, 7. 7. ve 24:00, no a tak jsme to tam sehráli."

"Tam bylo teda tak zajímavé publikum! Ono se z toho stala velmi snobská záležitost, a když jsem se díval, jak je to publikum rozvrstvené, tak jsem si říkal, opravdu, sami sobě se tam smáli ti podnikatelé a předsedové správních rad. Já si myslím, že tam byla největší koncentrace těch pracháčů za celý festival. Protože všcihni to chtěli vidět, všichni o tom chtěli mluvit... a já ty pány nebudu jmenovat, ale byla tam velmi zajímavá společnost. A o té půlnoci už tam byli myslím si i tak ideálně podroušení... bylo to moc hezké, smáli se taky sami sobě."

A skončí ta inscenace tím ligovým turné?

"Původně měla, ale my jsme teď dostali nabídku, takovou hozenou rukavici přes velkou louži, nevím, jak je daleko to jednání, ale projevili zájem krajané v USA, asi už zapomněli tu krásnou vančurovskou češtinu. Tak tam bychom si to hrozně rádi zahráli. A tímto vyzývám i krajany v Austrálii, ve Španělsku... všude, aby nás taky pozvali. My se taky chceme někam podívat. A ten text je tak hezký a tak český, že by si to opravdu zasloužili."

O divadelní inscenaci policejních odposlechů fotbalových fukcionářů Milana Brabce a Ivana Horníka hovořil herec a režisér Petr Čtvrtníček.