Generace singles ve filmu Jany Počtové
Uprostřed prázdnin se v českých kinech objevil celovečerní dokumentární film, který si všímá nového sociologického fenoménu v české společnosti Generace singles. S režisérkou Janou Počtovou hovořil Vilém Faltýnek nejen o tom, co ji k tomuto námětu přivedlo, ale také jak si autorka vysvětluje narůstající počet nezadaných mladých lidí a jak téma ve filmu zpracovala.
"Já jsem byla docela dlouho sama a měla jsem různé nepodařené vztahy, a měla jsem i kolem sebe spoustu kamarádů, kteří na tom byli podobně. Krásné, mladé, úspěšné holky a krásné, mladé, úspěšné muže a nějak se to pořád nescházelo, tak mě začalo zajímat, proč to tak je."
A rozhodla jste se vyřešit si tu otázku filmem?
"Já bych z toho nedělala nějakou terapii, prostě každý dokumentarista hledá témata jinak. Já jsem nechtěla ukazovat na žádný problém, protože nevím, jestli je to problém a nejsem schopna to rozhodnout. Ale chtěla jsem otevřít nějakou diskusi, nebo minimálně na to upozornit. A ten primární důvod, proč jsem se rozhodla to natočit, byl, že když jsem já byla sama, tak jsem si pořád říkala: co je na mě špatného? Dělám něco špatně? Tak jsem chtěla, aby ti lidé, kteří se na to budou dívat, pochopili, že v tom nejsou sami a že se to nedá nazývat jejich vadou, ale že je to možná odraz téhle doby, téhle společnosti a že to neprožívají oni jediní."
Máte pocit, že singles přibývá? Že to je jakýsi fenomén doby?"Určitě nemám ten pocit, jsem si tím dokonce jistá. My jsme udělali docela velký projekt s katedrou demografie a několika demografy, protože u nás v České republice žádný oficiální výzkum o singles neexistuje. Tak jsme to kombinovali z různých zdrojů a dospěli jsme k údajům, že v dnešní době už je skoro 30 procent lidí ve věku 25-40 let singles. Což je obrovské procento, to by v 80. letech nebylo vůbec možné. Takže ano, je to vzrůstající trend v téhle generaci."
Samozřejmě se tedy nabízí základní otázka, proč tomu tak je. Co k tomu vede."Důvodů je spousta, asi hlavní je změna ekonomiky společnosti a vzájemného sociálního cítění. Dneska vlastně člověk druhého nepotřebuje k tomu, aby se uživil, aby přežil. Je schopen se sám uživit, sám si najít garsonku. A zároveň dneska už se nikdo nedívá divně, když je někomu třicet a žije sám. A co si budeme povídat, podpora rodiny od státu taky téměř neexistuje, takže dneska tedy všechny ty tlaky, které nutily společnost žít pospolu, už nejsou a je to jen na zájmu jednotlivce - a co si budeme povídat, vyjít s druhým je vždy složitější, než vyjít sám se sebou..."
S tím by možná někdo tak docela nesouhlasil..."Samozřejmě. Ale se sebou být musíte, kdežto s tím druhým být nemusíte."
Jak se takový film o singles točí? Měla jste dost respondentů? Sháněli se vám snadno ti, které budete natáčet?
"Úplně lehké to nebylo. Já jsem asi před dvěma lety vyhlásila malinkou kampaň, do médií jsme dali inzerát, že sháníme postavy, a přihlásilo se mi asi 60 lidí. Já jsem se se všemi poctivě sešla a vyšli z toho tři lidé. Zbývající tři jsou náhody a kamarádi kamarádů. Samozřejmě málokdo chtěl se svým soukromím jít na veřejnost a tímto těm lidem děkuji, že se mi otevřeli. Myslím, že se mi podařilo najít hrdiny, kteří nejsou přílišní extroverti, a přesto mluví upřímně."Váš film má 77 minut. Jak se točí celovečerní dokument na téma, které je možná spíš námětem pro rozhovory v kavárně? Jak do toho dostat tu akci?
"No to bylo právě dost těžké, protože city nebo povídání o partnerských vztazích se obrazem těžko sděluje. Takže jsem se snažila to vždy zasadit do nějaké akce. Ve čtvrtek 14.7. byla slavnostní premiéra v Lucerně, a pak ten byt půjde do distribuce. Poběží to od 21.7. na Andělu v Praze a pak v klubových kinech po celé České republice.