Zemědělské plodiny jsou pro nás nepostradatelné a zároveň velmi snadno zranitelné. Vědci pro ně proto budují jakési Noemovy archy 21. století - tedy banky, které mají uchránit jejich rozmanitost před nejrůznějšími pohromami. Takovou genovou banku semen bychom dnes našli v podstatě v každé zemi. Ta česká sídlí v areálu Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni, funguje už 23 let a za tu dobu do ní botanici uložili téměř 52 000 tisíc genetických zdrojů zemědělských plodin, mezi něž se počítají moderní vyšlechtěné odrůdy, staré a místní variety i plané příbuzné druhy. Každý z těch dvaapadesáti tisíc vzorků přitom v ideálním případě čítá až 12 000 semen. Touto rozsáhlou kolekcí mě provedli Iva Faberová a Zdeněk Stehno.
Foto: autorka
"V chodbách máme teplotu plus pět stupňů a jednotlivé komory, kterých máme v genové bance deset, vypadají všechny stejně. Takže se podíváme tady do té první," uvádí Iva Faberová z genové banky Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni. "V komorách je minus osmnáct stupňů a vzorky jsou uloženy tak, jak přicházejí. Jsou označovány štítky na víčkách. V současné době máme evidováno přes 78 tisíc těchto skladovacích obalů, ale v genové bance je uloženo přes 80 tisíc vzorků, protože máme ještě slovenskou bezpečnostní duplikaci z Piešťan. Celková kapacita genové banky je v současné době 187 tisíc skladovacích obalů," dodává Iva Faberová.
Zdeněk Stehno, foto: autorka
Zmiňovaná bezpečnostní duplikace z Piešťan představuje zlomek slovenského genofondu. "Záleží na tom, co dodali kolegové ze slovenské genové banky. Funguje to systémem černé skříňky, tzn. že oni to tu mají uloženo, je to jejich vlastnictví a my pouze zajišťujeme, aby to mělo standardní podmínky uložení,"říká Zdeněk Stehno a vysvětluje, proč do slovenských vzorků v Praze-Ruzyni nijak nezasahují: "To jsou vzorky slovenské a obdobně je to v genové bance v Piešťanech na Slovensku, kde jsou stejným způsobem uloženy i naše vzorky jako bezpečnostní duplikace."
Proč bylo vybráno zrovna minus osmnáct stupňů Celsia? "Je to mezinárodní standard doporučený pro genové banky a zaručuje dlouhodobé uskladnění. Tím míníme padesát a více let. Ale víme dobře, že například obilniny při teplotě minus osmnáct stupňů, dostatečném vysušení a při uložení skutečně kvalitního, dobře zralého a zdravého osiva vydrží minimálně sto a více let," objasňuje Iva Faberová.
Foto: autorka
V chodbách genové banky stojí i skříně s nálepkami biohazard. Zdeněk Stehno k nim uvádí: "Tyto skříně používáme, dokud nejsou připraveny vzorky do genové banky. Jejich hodnocení trvá nejméně dva roky, ale předtím je určitá přípravná fáze namnožování genetického zdroje, takže v těchto skříních skladujeme materiál pro polní výsevy. Tady jsme pronajali kolegům jednu skříň a oni ji mají standardně označenou tak, jak jim to předepisuje nařízení - skladují v ní totiž geneticky modifikované vzorky, které nejsou standardně řazeny mezi genetické zdroje."
Foto: autorka
Genobanky jsou strategickými pracovišti daného státu a mohou se stát útokem různých biopirátů. Toto nebezpečí podle Zdeňka Stehna sice teoreticky existuje, v genové bance Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni s ním ale dosud žádnou zkušenost nemají: "Určitá bezpečnost tady musí být zachována, funguje tu zabezpečovací systém a vstup do vlastních skladů genové banky má svůj daný režim."
