George Schmalzried: moje žena je víc česká, než papež katolík

Olga a George Schmalzriedovi

Často jsme natáčeli rozhovory s krajany, ale málokdy s jejich partnery. George Schmalzried je manželem paní Olgy, předsedkyně české Besedy v Belgii. Česky mluví v jejich rodině nejen jejich děti, ale i její americký manžel George. Vystupovali spolu i ve dokumentu České kořeny v Lucembursku a Belgii. Proč se rozhodl učit češtinu?

„Česky jsem se začal učit poté, co jsem potkal Olinku. Setkali jsme se v Moskvě 1. září v roce 1977. V Československu jsem byl poprvé v roce 1979. Měl jsem pocit, že je pro mě ta pravá. Koupila mi učebnici Čeština pro cizince. A když jsem cestoval vlakem z Vídně, tak jsem si knížku bral sebou, četl a dělal všechny úkoly. Asi po pěti letech jsem více méně vládnul češtinou a mohl jsem mluvit".

Takže jste i dobře rozuměl, co se povídalo doma u paní Olgy, když jste navštívil rodiče.

„Manželka je duší filozofka. Ona vybrala pro naši svatbu něco, co napsal filozof Jean-Jacques Rousseau. 'Je třeba být trochu podobní,
aby jste si rozuměli, a trochu rozdílní, aby jste se zamilovali.' Myslím, že to stoprocentně platí v našem vztahu".

Vy pocházíte ze Spojených států?

„Ano, narodil jsem se v Pittsburghu v roce 1947. Když mi bylo asi 32 let, tak jsem ke konci roku 1982 odešel do Evropy, abych mohl být blíže k Olince".

Ona nechtěla do Ameriky?

„Nechtěla, a já souhlasím s jejím řešením. Bydlíme v Belgii, kde je mnoho národností, a to je výborné".

Máte doma zvyky české nebo americké?

„Stoprocentně české".

Takže krocana nepečete?

„Ne. Ale nemáme ani kapra, protože to v Belgii není běžné, Olga kupuje platýze nebo něco podobného. Štědrý večer u nás může být jen 24. prosince, a všechno je připraveno po česku. Olinka je víc česká, než papež katolík".

Narazili jste v průběhu manželství na nějaké věci, které vnímáte třeba rozdílně?

„Jsou nějaké rozdíly, protože můj základ je americký. Například jsem nebyl zvyklý na to, že se Češi přezouvají, a nosí pantofle".

Máte už taky pantofle?

„Ano mám. Jsem na to zvyklý".

Paní Olga říkala, kde jsou děti, tam jste doma, takže o nějakém stěhování asi nemůže být řeč.

„Přesně tak, ale my jsme mezinárodní rodina. Všechny naše čtyři děti mluví třemi jazyky. Mateřština je čeština. Olga pořád mluví s našimi dětmi česky. Já s nimi mluvím anglicky, a mezi sebou mluví francouzsky, protože prošly školou, kde se učily ve francouzštině".