Gratias agit 2001

Připravila Milena Štráfeldová.

Jan Kavan

Vážení přátelé, dnešní krajanskou rubriku chci výjimečně věnovat jediné události. Počátkem tohoto týdne, v úterý 26. června, udělil ministr zahraničí Jan Kavan v Černínském paláci v Praze Ceny Jana Masaryka Gratias agit osobnostem a institucím, které se nejvíce zasloužily o propagaci České republiky v zahraničí. Tuto cenu ministerstvo zahraničí udělilo již popáté, prvními laureáty se v roce 1997 stali i příslušníci českého praporu SFOR v Bosně, které za vytváření dobrého jména České republiky ve světě ocenil tehdejší ministr Josef Zieleniec. A důvod, proč si udělování cen Gratias agit připomínáme právě v krajanské rubrice, je v tom, že mezi laureáty každoročně bývají vedle zahraničních osobností i čeští krajané, kteří na propagaci Česka mají mimořádné zásluhy. Při předávání ceny, která již dva roky nese současně jméno významného českého politika, bývalého ministra zahraničí a člena londýnské exilové vlády Jana Masaryka, ministr Kavan jejím laureátům řekl:

"Ano, mohu zcela velkoryse konstatovat, že jste nositeli masarykovské českosti po celém světě. Svými činy a prací při propagaci dobrého jména České republiky v zahraničí jste úspěšně složili zkoušku altruismu Jana Masaryka."

V letošním roce má Cena Gratias agit celkem patnáct nositelů. Jejími laureáty jsou hudebníci, literáti, vydavatelé, podnikatelé, humanitární a charitativní pracovníci, krajanští aktivisté i spolky, které již řadu let pečují o dobré vztahy České republiky se světem. Patří k nim i skupina Britů, Američanů a Čechů, kteří v době totality pomáhali československým disidentům a s nimiž během své emigrace ve Velké Británii spolupracoval i ministr Jan Kavan. Mezi oceněnými jsou tak například Aleš Macháček, dlouholetý spolupracovník ineditního vydavatelství Palach Press, kterého komunistický režim za jeho "podvratnou činnost" na tři a půl roku uvěznil a poté donutil k emigraci. Do spolupráce s československými disidentskými kruhy se ale zapojili i cizinci: kupříkladu britský charitativní pracovník a bývalý aktivista studentského hnutí Richard Molineux, anglická spisovatelka a univerzitní lektorka dr. April Carterová nebo zakladatelka americké nadace pro podporu kulturního vývoje v zemích východní Evropy prof. Sapsin-Fineová. Zejména těmto laureátům, kteří se v anonymitě dlouhá léta věnovali podpoře československého disentu, Jan Kavan řekl:

"Já jsem byl tehdy českým emigrantem, a abych se mohl ráno při holení dívat do zrcadla, tak jsem samozřejmě tyto věci dělat musel. Ale vy jste nemuseli. Neměli jste z toho ani slávu, ani peníze, ani uznání. Museli jste zůstat neznámí, a přesto jste znovu a znovu, rok po roce, dávali českým zájmům svůj čas, energii a nemalé prostředky. Takovýchto nezištných činů si naše republika a my všichni nesmírně vážíme, neboť bez nich a bez Vaší pomoci bychom možná dnes nestáli zde na tomto místě, při této slavnostní příležitosti. Přijměte za to prosím upřímný dík nás všech a odpusťte dvanáctileté zpoždění i to, že tu nejste zdaleka všichni."

K dobrému jménu České republiky v zahraničí přispěli i další umělci a kulturní pracovníci, například vynikající britský překladatel české poezie Ewald Osers, který do literárního povědomí v anglicky mluvících zemích uváděl Jaroslava Seiferta, Františka Halase, Jana Skácela a mnohé další. První antologii soudobé české poezie vydal již v roce 1945. Mezi letošními laureáty je i ruská teatroložka Larisa Solnceva, která mnoho let podporovala uvádění českých divadelních her a souborů v Rusku, významná klavíristka,

Viktorie Švihlíková

cembalistka a hudební pedagožka ukrajinského původu Viktorie Švihlíková, o níž jste mimochodem mohli slyšet v kulturním magazínu Eveliny Himalové, nebo albánský houslista, dirigent a velký propagátor české hudby prof. Mustafa Krantja. Dnes osmdesátiletý hudebník studoval koncem 40. let skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři a dodnes hovoří, byť s obtížemi, česky. K tomu, co pro něj po celý život znamenala česká hudba, mi řekl:

"Vaši skladatelé psali tak překrásnou hudbu pro celý svět i pro mne. V roce 1947 jsem přijel do Prahy studovat dirigentství a kompozici na vaši konzervatoř. Já nevím, proč mi zněla blíž mému srdci vaše hudba než italská."

O propagaci České republiky ve světě mají však vedle umělců a kulturních pracovníků zásluhu i podnikatelé. Jan Kavan tak za dlouholetou podporu, kterou České republice věnují, ocenil například prezidenta belgicko-lucemburské obchodní komory pro Českou republiku Fernanda Halbarta, rakouského podnikatele Herberta Klementa za navazování podnikatelských kontaktů mezi Dolním Rakouskem a jižní Moravou, a českého obuvnického experta ze Zlínska Jana Pivečku. Ten se do České republiky vrátil po mnohaleté emigraci a dnes zde díky své nadační činnosti podporuje především mladé lidi. O svých záměrech mi pověděl:

"Já jsem bojovník pro mladé lidi, já pomáhám - samozřejmě jako starý švec pomáhám obuvnickému průmyslu, ale hlavně bojuji, aby naši mladí lidi měli dobrou budoucnost, aby měli perspektivu."

Alexandr Drbal

O dobré vztahy Česka se zahraničím se zasloužili i další čeští krajané, například průkopník izraelsko-české spolupráce Nathan Karol Steiner, který v Izraeli soustředí přistěhovalce z bývalého Československa a redakčně připravuje krajanský časopis, nebo krajanský aktivista z Ukrajiny Alexandr Drbal. Ten podporuje zdejší aktivity volyňských Čechů, kteří se do původní vlasti vrátili z bývalého Sovětského svazu. Při udělování cen Gratias agit jsem s ním hovořila o tom, jak podle jeho názoru se český stát o své krajany v zahraničí stará. Alexandr Drbal k tomu uvedl:

"Já si myslím, že je to lepší, zejména nás těší, že se připravuje nový krajanský zákon, kde bychom už byli jako krajané. A měli bychom tady určitá práva a možnosti, protože doteď jsme jako cizinci. Je to smutné, že Česká republika se s tím zákonem zpožďuje, protože například Slováci, Maďaři i Ukrajinci mají takový zákon pro své krajany. A Česká republika pořád přemýšlí..."

Zeptala jsem se, jak by podle jeho názoru měla Česká republika přistupovat ke svým krajanům. Z hlediska legislativního vymezení krajanů by podle něj měl existovat tento model:

"Já si myslím, že podle takového řetězce: občan České republiky, krajan, cizinec. Tak jak to dělají všichni."

Jan Kavan ocenil i práci dvou společností, které se ve svých zemích soustředí na rozvoj humanitárních a kulturních vztahů s Českou republikou. Spolek na podporu České vesnice v Berlíně-Neukolnu se například zasazuje o zachování české exulatnské tradice. Českou vesnici v Berlíně založili roku 1737 čeští evangelíci, kteří museli odejít z rekatolizovaných Čech. Další oceněnou společností je Asociace Olgy Havlové ve Francii. Její předsedkyně Kamila Leclerc mi k práci této charitativní společnosti řekla:

"V naší asociaci jsme se snažili získat především francouzské členy, protože nechceme být již desátou nebo jedenáctou krajanskou organizací, která ve Francii existuje. Díky tomu, že přes polovinu našich členů jsou Francouzi, tak se nám daří dobře. Každoročně máme stáže pro mladé české lékaře, které děláme ve spolupráci s francouzským velvyslanectvím v Praze, a potom zveme české umělce do Francie a výnosy z těchto benefičních koncertů nebo večerů předáváme potom cílově vybraným insltitucím pro mentálně postižené děti nebo dospělé nebo do soukromých dětských domovů."

Česká republika i díky úsilí našich příznivců a krajanů žijících v zahraničí získává podle Jana Kavana ve světě znovu své dobré jméno, jaké měla v době působení jana Masaryka. Všem oceněným v závěru udílení cen Gratias agit proto patřila Kavanova slova:

"To potvrzují i stále aktuální slova Jana Masaryka, která pronesl v roce 1947 v ústavodárném Národním shromáždění. Republika československá má dosud ve světě dobré jméno. Je na nás, abychom je udrželi. Stát nestranné justice a opravdové demokracie, ani opona, ani most, ale článek demokratického řetězu, který obepíná svět a drží tuto zeměkouli pohromadě. Malá, požehnaná země, velká a slavná svou tradicí vítězící pravdy. Musím přiznat, že kdykoliv si připomenu tato Masarykova slova, tak mi současně vytane na mysli i zkušenostmi velmi ověřený čapkovský poznatek : Pravda vítězí, ale dá to fušku. Můžeme být hrdi na to, že v posledních deseti letech se masarykovská vize konečně naplňuje. A chtěl bych vám všem poděkovat za tu obětavou pomoc s tou fuškou."