Guarneri Trio Prague koncertuje již 35 let
Guarneri Trio Prague tvoří houslista Čeněk Pavlík, klavírista Ivan Klánský a violoncellista Marek Jerie. Čeněk Pavlík hraje na housle„Zimbalist“ od Guarneri del Gesu ze sbírky Luigi Tarisia, Marek Jerie na violoncello z dílny Andrea Guarneriho z roku 1684. Odtud i název Guarneri Trio. V tomto roce ansámbl dokončil svou jubilejní 35. sezónu.
Při této příležitosti jsme pozvali do našeho studia jednoho z členů souboru. Marek Jerie nám vyprávěl, jak se za 35 let změnil hudební svět.
Marek Jerie: „Dnešní požadavek je, aby byl repertoár pestřejší. Někteří hudebníci říkají, že příležitostí v komorní hudbě ubývá, ale já si to nemyslím. Vytvářejí se nové festivaly v letním období. Mnoho koncertů se přesouvá do výletních center, vznikají nové akce. Velice jasný požadavek dnešní doby je stylové rozvrstvení. Aby hudebníci stále přehledněji rozlišovali hudbu Beethovena a Brahmse, Dvořáka. Aby z hudby vyzařoval styl. V 50. letech bylo možné hrát Bacha romantickým způsobem. Když se jednalo o violoncellisty, tak jsme věděli, že hraje třeba André Navara. Takto romanticky se dnes už Bach hrát nedá.“
Zmínil jste letní festivaly. Chtějí lidé v létě tzv.lehčí hudbu?
MJ: „Já si myslím, že hlavně pestřejší. Vidím na festivalu ve Wengenu nebo ve Vilagarcia ve Španělsku, že je zapotřebí, aby přijely dechy, smyčcové kvarteto, aby to bylo mezinárodní. Když se jedná o 5 nebo 6 koncertů, tak jeden musí být trošku zábavný, jako do jazzu nebo do jihoamerické hudby. Dřív bylo možné udělat cyklus Beethovenových kvartet. Ale to je jenom pro labužníky.“
Jak se vám venku hraje? Je to pod otevřeným nebem, akustika je úplně jiná. Čemu dáváte přednost? Klasickým koncertním sálům nebo venkovním produkcím?
MJ: „Je určitě lepší klasický koncertní sál, který má lepší akustiku. Ale i správně akusticky vyřešené venkovní prostory můžou často velmi překvapit.“
Změnilo se i publikum? V poslední době se zdá, že v českých koncertních sálech, ale i v divadlech, je v módě vstávání na konci koncertu. To dříve nebylo v našich krajích běžné. Všimli jste si i jiných změn v chování publika?
MJ: „Překvapilo nás, že se na Pražském jaru tleská mezi větami. Ale Jiří Bělohlávek mi říkal, že svět se mění a bude se tleskat tak, jak se tleskávalo v době Ference Liszta. Je zapotřebí nechat tomu volný průběh a publikum nevychovávat.“
Nevychovávat? Je lepší se tvářit, že jste si ničeho nevšimli?
MJ: „Tak je možné zdvihnout ruku, ale nepohoršovat se. Lidé přijdou na koncert, tak mají zažít radost a ne, aby to byl výchovný koncert.“
Vychovávat publikum je možné různými způsoby. Jeden způsob je dávat nějak kultivovaně najevo, že nemají tleskat mezi větami. Zcela jiný způsob je vychovávat výběrem repertoáru, tzn. zařazovat díla, které publikum nezná a formovat vkus v tomto směru. Jste pro výchovu publika tímto způsobem?
MJ: „ Ano, zcela. Je zapotřebí do velmi známých skladeb zamontovat něco objevného, co třeba překvapí i znalce.“
Jakou máte svobodu ve výběru repertoáru? Když byste chtěli zahrát zahraničnímu publiku české ne dobře známé skladatele, některá díla, Suka, Fibicha atd. Umožní vám to pořadatelé, jak to funguje v praxi?
MJ: Je to otázka diskuse. Protože jsme český ansámbl a jmenujeme se Guarneri trio Prague, tak od nás často pořadatelé českou hudbu požadují. Třeba Sukova Elegie, Smetanovo trio opus 15 a Dvořákovy Dumky je velice úspěšný program.“
Zmínili jsme, že jste oslavili jubilejní sezónu? Měli jste nějaké výjimečné větší projekty, koncerty?
MJ: „ Udělali jsme několik oslavných koncertů. Hráli jsme např. 10 listopadu v Rudolfinu český program, o kterém jsem mluvil. Stejný program jsme zahráli i v Basileji, kde hrajeme tam každý rok. Byla to krásná oslava, lidé, kteří přišli, byli nadšení a měli chuť s námi slavit.“
