Historici proti manipulaci

Sdružení historiků České republiky, jediná celostátní organizace vědecky pracujících historiků, zveřejnilo obsáhlé stanovisko, v němž odmítá účelové přehodnocování minulosti, především v souvislosti s odsunem sudetských Němců z Československa. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.

Historici proti manipulaci

Stanovisko několika stovek odborníků nese název Historikové proti znásilňování dějin. Jak řekl Radiu Praha ředitel Historického ústavu Akademie věd profesor Jaroslav Pánek, úkolem historiků není vydávat prohlášení nebo psát petice, ale v době, kdy dějiny začaly vstupovat do současnosti se záměrem ovlivňovat i budoucnost, nemohli historici mlčet.

"My jsme nepředložili něco, co by bylo jednoduchým českým stanoviskem. Shrnovali jsme zkušenosti z dnes už zhruba desetiletých diskusí českých a německých historiků, zčásti také rakouských a vůbec ze středoevropského bádání a diskusí o tom, co to byla druhá světová válka, co to bylo celé 20. století a do jakého kontextu patří právě problém odsunu, který je dnes tak jednoznačně zdůrazňován a vytrhován z těchto souvislostí. My jako profesionálové ve svém oboru víme, že lze mluvit sice o všem, a dokonce někdy je to i mediálně velmi působivé, ale že přece jenom je lepší vzít na vědomí znalosti metod bádání o historii, znalosti pramenů."

Historici odmítají diletantský nebo účelový výběr jednotlivých historických faktů, používání polopravd i prokazatelných lží. Také podle profesora Jiřího Peška, ředitele Institutu mezinárodních studií Univerzity Karlovy, nelze český příběh, tedy odsun sudetských Němců, vytrhávat z tehdejšího hrůzného celoevropského kontextu, který dnešním myšlením není možné vůbec pochopit.

Brněnská mechanizovaná divize nese od 8.5. jméno známého vojevůdce Albrechta z Valdštejna, Foto: ČTK

"Mně vadí, že vytrháváme jen ten český příběh. Zejména německé dějepisectví, které pokládám za vynikající, a které vedle amerického dělá tyto věci nejsoustavněji, dává takovou bázi pro představu, co za hrůzu se v Evropě v první půlce čtyřicátých let událo, že v tomto kontextu - i když každého zabitého, každé zavražděné ženy, každého dítěte, které umřelo hladem, je nevýslovná škoda a je to tragédie - tak nesmíme přeceňovat tuto dílčí tragédii. Skutečně se dály daleko hroznější věci a po celé Evropě."

Na účelovém přehodnocování minulosti se podle historiků podílejí některá česká média a někteří publicisté. Ředitel Historického ústavu Jaroslav Pánek v souvislosti s informováním médií hovoří o jakýchsi zájmech.

"Informovaný čtenář zpravidla ví předem, jaké formulace tam budou k určitým otázkám, a dovede vytušit, jaké zájmy za tím stojí."

Zaznamenala to už ale i veřejnost.

"Jestliže například v jednom časopise, který se na to dívá kriticky, zazní, že některým novinářům - v tomto případě ne z veřejnoprávních médií - by bylo dobré udělovat cenu Emanuela Moravce, tedy čelného kolaboranta z doby nacistické, je to tak trochu varování, co si veřejnost začíná o sdělovacích prostředcích myslet."

Historici ve svém prohlášení uvádějí, že občané České republiky, jejíž území se stalo první obětí nacistické agrese, budou nepochybně znovu promýšlet cestu svou a svých předků 20. stoletím. Nemají však nejmenší důvod k tomu, aby přijímali jakoukoli kolektivní kriminalizaci a uvažovali o alternativách k jasně definovaným výsledkům druhé světové války.