Historii hereckého rodu Hrušínských mapuje nová kniha

Divadlo s rodokmenem se jmenuje nová knížka teatroložky Marie Valtrové. Zachytila v ní historii jednoho z nejslavnějších hereckých a divadelních rodů v Čechách, rodiny Červíčků a Hrušínských. Výpravná publikace měla minulý týden křest v pražském Divadle Na Jezerce, které založil a vede syn Rudolfa Hrušínského Jan. Na křtu natáčela Milena Štráfeldová:

Křest knihy Divadlo s rodokmenem, foto: ČTK

Doby, kdy rodinné herecké společnosti koncem 19. století objížděly český venkov a hrály po hospodách a sokolovnách, jsou samozřejmě dávno pryč. Dnes se o nich učí leda studenti v dějinách divadla. Přesto jeden takový rod dodnes existuje. V r. 2002 obnovila rodinnou tradici Divadelní společnost Jana Hrušínského a o dva roky později našla stálou adresu v pražském Divadle na Jezerce. Minulý týden tu byla představena kniha, která více než 150-tiletou historii rodu Hrušínských popisuje. Krátce ji pro Radio Praha shrnul dnešní divadelní principál Jan Hrušínský:

Jan Hrušínský před divadlem, foto: Divadlo na Jezerce

"Prapradědeček Ondřej Červíček založil divadelní společnost ve 2. polovině 19. století. V jeho rodině se narodila moje babička, vyrůstal tam můj otec Rudolf Hrušínský. V divadle hrála celá řada lidí, kteří později vynikli i v českém divadle, například Josef Kemr. Hrál tam ve 20. letech Karel Lamač a řada dalších. Po r. 1945, v době, kdy se stal předsedou vlády Klement Gottwald, byla babičce odňata koncese a divadelní společnosti postupně zanikaly. Můj táta měl po celý život sen mít vlastní divadlo, nikdy se mu to ale nepodařilo. Vlastně jsem ten jeho sen realizoval já tím, že jsem otevřel Divadlo na Jezerce."

Jak bylo obtížné po tolika letech divadlo obnovit?

"Já jsem navazoval pouze na duchovní odkaz. My jsme vlastně začínali na zelené louce, hráli jsme v kulturním domě v Gongu, ve Vysočanech a kde se dalo. Jezdili jsme po zájezdech po České republice. Já jsem pak brzo mohl najít vlastní střechu nad hlavou, a tou se stalo toto divadlo, Divadlo Na Jezerce."

Marie Valtrová, foto: ČTK

Autorkou knihy je teatroložka Marie Valtrová, která se rodem Hrušínských zabývá už dvě desetiletí:

"Když jsem začínala knihu psát, vracela jsem se nutně k rodokmenu, a tak vznikl také název Divadlo s rodokmenem. Tím se může pochlubit málokteré divadlo."

Kde všude jste musela pátrat, abyste se dopátrala té historie?

"Především sama ve vlastních dílech, protože už jsem dříve vydala Kroniku rodu Hrušínských a potom vzpomínky paní Hrušínské. Takže jsem do jisté míry čerpala sama ze sebe a z toho, co jsem v průběhu asi dvaceti let nashromáždila."

Počítám-li dobře, je to třígenerační divadlo, dnes už možná čtyřgenerační. Co to vlastně vypovídá o české kultuře?

"Mně se velice líbí právě ta kontinuita, že něco pokračuje a že tato rodina se přimkla k divadlu a vzala ho za své. Kristýna, dcera Jana Hrušínského, pokračuje a hraje tady skvěle Violu ve Večeru tříkrálovém a jednou z ní patrně bude velmi perspektivní herečka."

Chystá se premiéra Othella. To rozhodně není nenáročné divadlo. Říkám to z toho důvodu, že leckdy se soudí, že soukromá divadla musí vsadit na víceméně komediální produkci. Jak je to s Jezerkou a její dramaturgií?

"Ta dramaturgie vzniká nějakým zvláštním intuitivním způsobem principála. Myslím, že k Shakespearovi se dostal přes Večer tříkrálový, protože v něm kdysi hrál, a tak si patrně řekl, že musí jít dál tímto směrem. Ale vybral si tragédii, což mne osobně zprvu zaskočilo. Není to nic jednoduchého. Jsem ale velmi zvědavá a myslím, že to dopadne dobře."

Jedním z kmotrů nové knihy byl i expremiér Jan Fischer:

"Tato kniha je určitě svědectvím o tom, jak toto divadlo fungovalo, jaké má kořeny a že už si našlo v Praze velmi slušnou tradici a diváckou přízeň. A díky bezvadně vybranému repertoáru je také živým svědectvím toho, že dobrý kumšt se dá spojit s úspěšným podnikáním."

Premiéra Othella v Divadle Na Jezerce proběhne tuto středu 6. dubna.