Je poslední den letošního roku a my si v silvestrovském vysílání Radia Praha připomeneme Lubomíra Lipského a také muže s těžce vyslovitelným jménem.
Lubomír Lipský (1973), foto: archiv ČRo
Onen pán, jehož jméno je doslova jazykolamem, se jmenuje Hlustvisihák, křestním jménem Gustav. To ale dlouhá léta nepoužíval. Prý až příliš evokovalo někdejšího prezidenta Husáka. V internetových článcích i přebalu CD věnovaných Hlustvisihákovi se dočteme jeho podrobnou a výstižnou charakteristiku. Není ale potřeba nic citovat. Hlustvisihák se nám představí sám. I když Hlustvisihák je původně maďarské národnosti, v českých podmínkách se mu velmi zalíbilo a postupně vznikly další scénky. A přestože se Hlustvisihák objevil poprvé v šedesátých letech, o jeho popularitě svědčí i to, že jeho scénky vyšly v Supraphonu na stejnojmenném albu i v roce 2008, o dva roky později pak vydal Český rozhlas album Hlustvisihákovi. Scénky, ve kterých vystupuje Hlustvisihák, proslavil Lubomír Lipský, jeho partnerem byl například Miroslav Homola nebo Jiří Lír. Texty k výstupům psal velmi často Bedřich Zelenka, nebyl ale sám. Autorkou skeče Cesta na Křivoklát je Fan Vavřincová. Hlustvisihák se tak zařadil po bok Takové normální rodinky nebo Evy, která tropí hlouposti. Lubomír Lipský ale ve svém dlouhém hereckém životě, který skončil letos na začátku října, nebyl jen hrdinou silvestrů. Byl a zůstane dědou Potůčkem a také klaunem Cibulkou, vedoucím samoobsluhy Jouzou nebo Georgem Camelem z komedií, které režíroval jeho bratr Oldřich. Lubomír Lipský byl držitelem mnoha ocenění, v roce 2005 mu byla udělena i cena Thálie za celoživotní mistrovství.
